Stanislav Rolínek , významný moravský sochař , se narodil 9. února 1902 v Bořitově jako čtvrté dítě pivovarského dělníka a zemědělské dělnice. Když mu byl jeden rok jeho otec zemřel a sociální poměry rodiny se značně zhoršily. Matka uživila rodinu jen s velkým úsilím . Za jejího odříkání se Stanislav vyučil čalouníkem. Jako dělník pracoval v sousední Černé Hoře v nábytkářské továrně. Ve dvaavaceti letech trpěl souchotinami. Po léčení nastoupil do brněnské továrny na nábytek, avšak ze zdravotních důvodů musel opět zaměstnání opustit.

Již od malička se Stanislav Rolínek zajímal o umění. Rád maloval a později se začal zajímat o sochařinu. U kopce Velký Chlum vytesal v pískovcovém lomu plastiku dívčí tváře. Zdejší lidé se mu posmívali, Rolínek se uzavřel do sebe a v lesích u obce Bořitov vytvořil sousoší husitských osobností v nadživotní velikosti. Traduje se , že sousoší vytesal hasičskou sekyrkou . Dílo vzbudilo v kraji poměrně velkou pozornost . Psal o něm regionální tisk i celorepublikové deníky . Rolínek však vytvořením husitského sousoší proti sobě pobudil bořitovského katolického děkana Mazala, který proti němu zahájil z kazatelny tažení. Vyzval místní mládež, aby s ním přerušila všechny styky a Rolínkovi byli dáni do místní klatby. Starostu Kunštátu Františka Buriana to však přivedlo na myšlenku vytvoření několika soch nedaleko obce, pro zvýšení turistické atraktivity.

Tím se mělo nejprve stát sousoší presidenta Masaryka společně se zahraničními legionáři na pomezí Rudky a Kunštátu . Návrh byl později změněn pouze na ztvárnění postavy prezidenta v charakteristickém postoji s kloboukem v ruce. Jako jediný podklad pro zhotovení podoby obličeje Rolínkovi posloužila poštovní známka přilepená na lešení. Burian chtěl, aby byla socha odhalena na desáté výročí vzniku republiky , což ovšem znamenalo osmiměsíční termín, který se nutně podepsal na Rolínkově zdraví. Po zhotovení měřilo dílo i podstavcem 14 m a patřilo tak k největším sochařským monumentům tehdejší Evropy. K soše od té doby mířily hromadné výpravy až do pádu republiky .

Po vzniku protektorátu bylo nařízeno její zničení. Na záchranu sochy byl učiněn kuriózní pokus. Postava byla celá obezděna a hlava obestavěna dřevěnou chatkou. Tento pokus však byl odhalen a následoval příkaz sochu zbořit i s ochranou konstrukcí. Druhý pokus o záchranu pětisettunové sochy byl podniknut formou jejího rozřezání a zakopání jednotlivých částí. V době heydrichiády byly ale opět na základě udání jednotlivé části objeveny a rozbity. A tak se z celé sochy do dnešní doby zachovaly pouze boty .

Starosta Kunštátu , uzenář a restauratér Burian , spřádal i další plány k oživení turistického ruchu. Nechal do blízké skály vyrazit umělou jeskyni, kterou měl strážit český lev , symbol české státnosti , v nadživotní velikosti . Ten byl skutečně vytesaný ještě osobně Rolínkem. Vnitřek jeskyně pak měli vyplňovat blaničtí rytíři, do jejichž tvorby se zapojil i sám horlivý mecenáš .

Rolínek se v létě 1929 vrátil po pětileté přestávce do sanatoria . Od září pak začal studovat na Akademii výtvarných umění v Praze. Jeho učitelem se stal Otakar Španiel. I když Rolínkovi chybělo požadované vzdělání, bylo mu uděleno stipedium pro mimořádné nadání . Mezitím jej bombardovaly nadšené dopisy kunštátského podnikatele Buriana, který pokračoval v tesání rytířů. Po roce však musel ze zdravotních důvodů pro zhoršující se nemoc odejít. Rolínek se tehdy vrátil do Kunštátu, kde navštívil jeskyni s rytíři, které vytvořil sám Burian . Po prohlídce laických výtvorů v jeskyni se Rolínek šokován vrátil do Bořitova, ale nakonec se přece jen nechal přemluvit alespoň k poopravení obličejů. Přestože po celý zbytek života své autorství rytířů právem popíral, stalo se příčinou jeho rozporného hodnocení a uškodilo Rolínkovu umístění v dějinách českého sochařství. Původními Rolínkovovými díly v jeskyni tak zůstala jen třiapůlmetrová socha , přesněji reliéf svatého Václava na koni , ústřední postava pověsti o blanických rytířích a socha lva před vchodem. Námět realizoval po čtyřměsíčním úsilí na podzim roku 1930. V místní kronice se píše, že když dodělával sv. Václava na koni, řekl: "Já dodělám sv. Václava a on dodělá mne."

V nezdravém prostředí se jeho nemoc zhoršila tak, že v únoru 1931 už trvale ulehl na lůžko . Na jaře obdržel od Buriana pohlednici s jím osobně vytesanými rytíři - strážci jeskyně, které již však Rolínek při nejlepší vůli nemohl poopravit. Jeho cenné olejové malby (Madony apod.) jsou majetkem mnohých bořitovských občanů .

Stanislav Rolínek zemřel 11.července 1931 v rodném domku v Bořitově a je pochován na místním hřbitově.