Muzeum města Duchcova (muzeum) [22046]

Duchcovské muzeum vzniklo v roce 1896 (ačkoliv již před tím v 17.-19. století existovaly na zdejším zámku bohaté kolekce museálního charakteru (rukopisy, staré tisky, obrazy, přírodniny), o nichž se zmiňují někteří návštěvníci zámku (S.Poniatowski, V. Krolmus, J.W.Goethe apod.). Jedním z hlavních důvodů vzniku muzea byla snaha místních Němců, mj. Franze Xavera Reidla (1845-1921) dokázat kontinuitu a starobylost německého osídlení Duchcova, do něhož od poslední čtvrtiny 19.století proudilo ve stále hojnějším množství české obyvatelstvo a hledalo práci v početných okolních šachtách.

Nacionálně vyhraněný charakter zdejšího muzea v jeho počátcích podtrhovala spolupráce s významným historikem Herrmannem Hallwichem (1838-1913) a také s teplickým muzejníkem Antonem Herrmannem Fasslem (ačkoliv šlo o uznávané odborníky, byli oba velice nepřátelští vůči českým národním snahám). Doba do vypuknutí první světové války je obdobím největšího sbírkotvorného rozmachu duchcovského muzea. Muzeum mělo krásné sbírky prehistorické (o které jevil už v roce 1903 zájem proslulý archeolog, rytíř von Weinzierl), lokálněhistorické i přírodovědné, obohacované zoologickými raritami, které z brazilského státu Paraná posílali do svého rodného města bratři Schneiderové. O sbírky se tehdy ve svém volném čase starali místní představitelé německé maloburžoazie, a muzeum samotné sídlilo v domě v Bílinské ulici, kde se dnes nachází městská knihovna. Po vzniku samostaného československého státu, usilovali představitelé duchcovského muzea o to aby zdejšímu muzeu zůstal zachován německý charakter (v roce 1922 je totiž v Duchcově založeno menšinové muzeum české, v jehož čele stál Mstislav Draxl).

Německý charakter starého muzea je podržen tím, že vzniká „Německý spolek-Vlastivědné muzeum v Duchcově“. Od dvacátých let 20.století s muzeem spolupracuje Hermina Davidová-Mayová (1891-1986), která po studiích v Černovicích, Praze a Vídni jako jedna z prvních žen v středoevropském prostoru pěstuje archeologii. Významné byly zejména její dlouholeté práce na vykopávkách hrobů keltských žen v Libkovicích u Duchcova, ve kterých pokračovala za okupace i po válce. Mezitím se muzeum ve čtyřicátých letech stěhuje do větší budovy v Nádražní ulici a zároveň jeho sbírky přecházejí do majetku města.

Od roku 1945 H.Davidová-Mayová stojí v čele muzea, v roce 1952 jí v její funkci střídá Adolf Merten, po něm nastupuje (r. 1957) Václav Kukla. Když V.Kukla v roce 1963 umírá, nemá se již o muzejní sbírky kdo starat. Do zimy roku 1967 jsou přestěhovány kolekce starého muzea na znovuotevřený duchcovský zámek. Odsud se postupně skupiny muzejních předmětů dostávají do okolních institucí (Krajské muzeum Teplice, Městské muzeum Ústí nad Labem apod.), část jich zůstává pod správou ústecké památkové péče jako tzv. „věci valdštejnského původu“. V roce 1994 je rozhodnuto o obnovení městského muzea, především díky iniciativě Josefa Zády. (1923-2002). Muzeum dnes sídlí v bývalém měšťanském domě v Masarykově ulici.

Návštěvníci muzea se mohou seznámit s bohatou historií Duchcova a jeho přilehlého okolí v naší expozici. Průřez historií počíná od dob  nejstarších a jeho součástí je i expozice archeologických nálezů dob prehistorických. Z doby laténské je zde vystaven tzv. Duchcovský poklad, který byl nalezen při čištění Obřího pramene v Lahošti v roce 1882 a jeho součástí bylo několik set bronzových předmětů, především pak spon s ozdobně řešenými lučíky, které do dějin archeologie vstoupily jako spony duchcovského typu.

Z období středověkých dějin města si mohou návštěvníci prohlédnout řadu archelogických nálezů odhalených při výkopech v jádru města poblíž nejstaršího duchcovského kostela sv. Jiří.

Neodmyslitelnou součástí dějin města v době novověké je působnost rodu Valdštejnů a na sklonku 18. st. osobnost G. Casanovy, kterému je věnována část expozice. Poslední místnost expozice je tematicky věnována rozvoji města v 19. a 20. st. a zachycuje intezivní rozvoj hornictví a sklařství.

Současné muzejní sbírky představují pouze nepatrný zlomek někdejších kolekcí,uchovávaných ve starém městském muzeu. Zajímavá a ztrátami zřejmě nedotčená je sbírka rukopisů z 16.-19.století. Nachází se v ní mj. „Bergbuch“ z let 1512-1533, závažný pramen pro dějiny rudného hornictví v Krušných horách, německá barokní kronika od chomutovského měšťana Fiedlera z druhé poloviny 17.století nebo soubor latinských, řeckých, francouzských a německých přísloví, sestavený roku 1732 Franzem Weizenbeckem.

Z numismatické sbírky jejíž vzácnější převzalo někdejší Krajské muzeum v Teplicích zaujmou dva menší soubory tureckých a ruských mincí z 18.-19.století. Vývoj městské i cechovní heraldiky v Duchcově dokumentuje malá kolekce novodobých otisků městských typářů. Epigrafická sbírka je zastoupena, kromě opisů a další dokumentace více jak 160 nápisů ze 14.-18.století z celého Teplicka, především originálními funerálními památkami z 16.- 19. století. Nalezneme zde tři náhrobníky pražských patriciů z let 1563, 1582, 1600, zlomek druhotně opracovaného náhrobníku duchcovského měšťana Mathiase Strobela ze 17.století nebo náhrobek duchcovského ostrostřelce Franze Martina z 19.století. Dále je v rámci epigrafické sbírky chován fragment středověké křtitelnice s částí nápisu v gotické minuskule.

Proměny Duchcova a jeho okolí (Osek, Bílina) dobře ukazuje sbírka grafiky (převážně z 19.století). Samostatný oddíl muzejních sbírek je věnován významným rodům (Valdštejnové), korporacím (Spolek duchcovských ostrostřelců, cech duchcovských ševců) a osobnostem. Z osobních pozůstalostí mají velký význam pro lokální bádání ty, které dokumentují činnost casanovisty a znalce duchcovských dějin Bernharda Marra (1856-1940) a muzejnice, archeoložky a historičky Herminy Davidové-Mayové (1891-1986). Kromě toho jsou zde uloženy také menší části pozůstalostí výtvarníků Otakara Zejbrlíka (vědecké ilustrace), Josefa Vogela nebo Karla Lercha.

Poloha

přidat fotografie