Holasice (osada) [23850]

 Holasice jsou osada ležící na severovýchodní stráni přivrácené k řece Svratce . Administrativně spadají pod obec Lažánky ležící nedaleko na vrcholu táhlého hřbetu . Lažánky , Holasice , Braníškov , Maršov a Svatoslav tvoří od roku 2000 mikroregion Bílý potok . Území je zde středně zvlněné , dosti lesnaté pahorkovitého typu . Typická výška území se pohybuje mezi 300 - 500 metry nad mořem .

První písemná zpráva o Holasicích pochází z roku 1390, kdy úzení patřilo k brněnskému knížectví . Správa byla vykonávána z Brna později z hradu Veveří . Později se několikrát změnil majitel a roku 1470 získává Holasice a okolní obce královské město Brno . V počátcích osídlení stály v Lažánkách i Holasicích chalupy uhlířů a vápeníků a několik domkařů rozváželo vápno po okolí . V roce 1906 se nedaleko , směrem k Maršovu , začal těžit kaolín a byl dopravován do Veverské Bitýšky lanovkou procházející katastrem osady . Dnes je kaolinový lom zatopen vodou a využívá se ke sportovnímu rybaření a ke koupání .

Holasicemi protéká bezejmený potok a svádí vody přes Kopaniny do Svratky . Část jeho toku sledují i obě turistické značky , žlutá z Hradčan a zelená z Heroltic , obě pak společně z Holasic vedou lesem do Veverské Bitýšky . Lesní porosty jsou převážně bučiny a podél potoka formace olší . Z významnějších a vzácnějších druhů živočichů zde můžeme spatřit oba druhy ježků , slavíka modráčka , čečetku zimní , zmiji obecnou a otakárka ovocného .

Řeka Svratka patří k významným českým a moravským řekám . Svým horním tokem vytváří linii staré zemské hranice mezi Čechami a Moravou . Pramení na Křivém javoru na východním úbočí Žákovy hory ve Žďárských vrších v nadmořské výšce 760 m . Druhý významný pramen vzniká u hájovny Blatky , někdy bývá značen jako Břimovka . Svratka teče od svého pramene nejdříve k severu, pak se však stáčí na východ a posléze na jihojihovýchod až jih . Protéká Českomoravskou vrchovinou, směrem po proudu se postupně zahlubuje a vytváří jedinečnou údolní scenérii, obklopenou strmými vrchy . Taková je krajina na jejím středním toku v okolí Nedvědice (více na ) i níže u Doubravníku (více na  ) a Borače až k Tišnovu (více na ) . Celá tato oblast je zahrnuta do přírodního parku Svratecká hornatina . Dále teče Boskovickou brázdou , Bobravskou vrchovinou, Brnem (více na ) a Dyjsko-svrateckým úvalem, kde po 174 km vtéká do střední věstonické nádrže vodního díla Nové Mlýny (více na  ) . Zde ve výšce 170 m.n.m. se spojuje jako levobřežní přítok s řekou Dyjí .

Plocha povodí Svratky činí 7118,7 km², průměrný průtok u ústí je 27,24 m³/s . Nejvýznamnějšími přítoky jsou pravostranná říčka Loučka u Tišnova a levostranná řeka Svitava pod Brnem . Pojmenování Svratky pravděpodobně vychází ze staročeského slova „sworti“ – vinout se . V nedávné minulosti byla také nazývána Švarcavou od německého slova schwarz - černý . Voda v řece bývá tmavá a její temnou barvu popisuje Vítězslav Nezval v básni Na břehu řeky Svratky .

Tok Svratky je na třech místech uměle přehrazen:
vodní nádrž Vír I., říční km 114,9
vodní nádrž Vír II., říční km 111,6
vodní nádrž Brno, říční km 56,2

Jedná se o řeku vodácky využitelnou . Vodácky využívaný je úsek řeky mezi vodní nádrží Vír II. a Doubravníkem (více na  ), pod kterým pak řeka protéká pěkným údolím se skalami . Za vyššího stavu vody je možné řeku sjet už z Milov , kde je řeka rychle tekoucí a úzká . Mezi vodními nádržemi Vír I. a II. je vybudován krátký slalomový kaná l, sjízdný pouze při chodu vodní elektrárny .

Poloha

přidat fotografie