Stehlovice (obec) [2641]

Obec se nachází v malebném údolí Jetětického potoka na úpatí vrchu Skalice, vzdálená 8km od Milevska. Skalice je rovněž nejvyšším místem v okolí s nadmořskou výškou 531m, odkud se rozevírá krásný pohled na lesnaté okolí a v povzdálí je možno za jasného počasí vidět celé panorama Šumavy. Pouhým okem lze zahlédnout Boubín, Libín a jiné známé vrcholky.

Dle dostupných zápisů jsou první zmínky o obci z roku 1306, kdy náležela k milevskému klášteru. V roce 1431 se stal vrchností Oldřich z Rožmberka a roku 1575 koupil Kryštof ze Švamberka od císaře Maxmiliána II. zvíkovské a milevské panství, které bylo v té době královským komorním statkem. Švamberk se usídlil na Orlíku, takže Stehlovice sdílely osudy orlického panství až do zrušení roboty v roce 1848. Do roku 1736 existovala rychta Branická, k níž náležely nejen Stehlovice, ale také Jetětice, Jíckovice, Kučeř, Květov, Osek, Rukáveč, Velká, Vusí aj.

Dochovaná pamětní kniha obce byla založena 4. dubna 1915 a zápisem do knihy byl pověřen Josef Šácha č.p. 2. Ze záznamů této knihy nelze opomenout založení jednoho z nejstarších sborů dobrovolných hasičů, které se datuje od roku 1886. V roce 1910 byla zakoupena ruční stříkačka, která je doposud provozuschopná. 20. listopadu 1889 byla uvedena do provozu železniční trať Tábor – Milevsko – Písek – Ražice. Na vlak se však docházelo na nádraží do Branic, protože vlastní zastávka byla vybudována až počátkem padesátých let. Na podzim roku 1945 byla provedena elektrifikace obce. Elektrický proud značně usnadnil práci nejen v zemědělství, ale i v domácnostech.

První záznamy o počtu obyvatel jsou z roku 1910, kdy obec měla 32 popisných čísel a 250 obyvatel, v roce 1930 měla obec 35 popisných čísel, ale jen 209 obyvatel a v roce 1940 při stejném počtu popisných čísel měla obec již 240 obyvatel, všichni katolického vyznání. V době první světové války bylo odvedeno 47 mužů, avšak zpět se jich 10 nevrátilo.

Za okupace jeden z našich občanů pan František Komárek opustil ilegálně republiku a vstoupil do československé armády v Anglii. Je také nutno připomenout, že v době druhé světové války vznikl v obci ochotnický spolek, na jehož založení se podílel pan František Slaba, který rovněž režíroval několik divadelních her (např. Kříž u potoka, Vojnarka a několik dalších). Ochotníci nehráli jen v místním hostinci, ale také v okolních vesnicích.

Ve vesnici stojí čtvercová kaplička z 1. poloviny 19. století. Železný křížek na kamenném podstavci umístněný před kaplí je z roku 1865.

Katastr obce má výměru 448ha polí, luk a lesů. Uprostřed obce leží rybník o výměře 50 arů. Na jihozápad od obce se nacházejí ještě další dva rybníky. V okolí je několik památných křížů, které byly postaveny obětem první světové války a obětem cholery.

Od 50. let spadala obec pod MNV Branice. Od 1.1.1993 se obec osamostatnila a vznikl zde vlastní obecní úřad. V červenci roku 1997 byla zbořena stará a nevyhovující hasičská zbrojnice a byla zahájena výstavba nové, včetně kanceláří obecního úřadu. Slavnostní otevření se uskutečnilo v prosinci 1998. V posledních několika desítkách let došlo k velkému odlivu mladých lidí do měst a vesnice se začala vylidňovat. V současné době má obec 50 popisných čísel, avšak pouze 105 obyvatel.

Poloha

přidat fotografie