Kostel sv. Václava - Chotusice (kostel) [29586]

 Kostel je poprvé zmiňován v registru papežských desátků v roce 1352 jako farní. Koncem 16. století je zde zmiňován farář podobojí, taktéž roku 1620. Zpráva, mající souvislost přímo se stavbou, se váže k roku 1718. Dle ní "farní kostel sv. Václava jest nový, nemá ještě nového oltáře, kazatelny, lavic, ale mše svaté se již mohou konat". (na portále v západním průčelí lodi je letopočet 1716.) Informace je součástí zpráv o faráři Blahnovi a obětavosti, s níž se snaží kostel obnovit a dobudovat, s pomocí patrona kostela, Františka, hraběte z Thunů. V tomto úsilí pokračoval i jeho následovník, farář Fr. Hruška. Tento farář se prý po bitvě u Chotusic pokusil zachránit z hořícího kostela svátost oltářní. Zřítil se na něj však trám a farář zahynul. Oproti kostelu v Horkách nálezy při opravě fasády kostela v Chotusicích v podstatě potvrdily současný názor a pouze ho doplnily a zpřesnily. Presbytář a sakristie kostela jsou v odborné literatuře charakterizovány jako středověká stavby z konce 13. století (ev. počátku 14. sol.). Při barokní přestavbě, datované podle nápisu na portálu k roku 1716, byla před původní loď přestavěna širší a delší loď barokní, čímž se z původní lodi stal presbytář a z původního presbytáře sakristie. Dále je uváděna oprava v roce 1742, po bitvě u Chotusic. Nad středověkým presbytářem je dnes věž. Tuto věž zkoumal J. Sommer v souvislosti s typem kostela s chórovou věží (ohnisko výskytu tohoto typu je též v oblasti Kolínska, Kutnohorska a Čáslavska) a doložil, že současná věž je původu až barokního a nic nenasvědčuje existenci středověké věže na jejím místě. Ze středověkého kostela je v podstatě intaktně dochován lehce podélný presbytář s hrotitým vítězným obloukem, s žebrovou křížovou klenbou, sanktuářem v jeho východní stěně a úzkým hrotitým okénkem nedaleko něj. Křížovou klenbou presbyteria podpírají hmotná okosená žebra, která vybíhala z náběžních štítků (situace u většiny konzol není zcela jasná). Vyskytuje se více typů kuželových konzol klenby. Tři z konzol mají tvar dvakrát projmutého kužele pod krycí deskou, u konzoly na severozápadní straně dolní část, zřejmě opět kuželovitá, byla odsekána, a pod horní část je vložen polygonální mezičlánek. Tento motiv je poměrně vzácný, vyskytuje se ve 2. čtvrtině 14. století na stavbách biskupa Jana IV. z Dražic. Ostatní části klenby i tvar sanktuáře s kytkou lze vcelku bez obtíží vztáhnout k předpokládané době vzniku kostela okolo roku 1300. Dnešní presbytář kostela má téměř půlkruhovou valenou klenbu s trojbokými výsečemi, přibližně půlkruhový tvar má i dnešní triumfální oblouk. Původní středověký kostel mohl mít zhruba 12 m dlouhou loď, na kterou navazoval odsazený presbytář dlouhý dalších cca 6,2 m a široký cca 7,2 m. Zdivo středověké lodi je široké zhruba 1,25 m, zdivo presbytáře je širší, cca 1,45 m. Větší šířka zdiva v pravoúhlém presbytáři by pro existenci či záměr chórové věže mohla svědčit. Připomínáme zde snad nejznámější kostel se středověkou chórovou věží v této části Čech, kostel sv. Kateřiny ve Svaté Kateřině, zbudovaný rovněž sedleckým klášterem, podle nejisté zprávy v roce 1307. Tento kostel, rozměrově srovnatelný s chotusickým, má zdi v lodi široké cca 1,2 m, zatímco v presbytáři víc než 1,5 m. Zásadní rozdíl mezi stavbami je ovšem v šířce zdiva nad triumfálním obloukem. Zatímco u kostela ve Sv. Kateřině je toto zdivo stejně široké jako zdi presbytáře, u kostela v Chotusicích je nápadně úzké (90 cm). Věž na západní straně mohla spočívat na vynášecím oblouku tato hypotéza se však již zdá příliš komplikovaná a též situace v patře věže pro ni nesvědčí. Nad triumfálním obloukem středověké zdivo bez uskočení pokračuje a z prvního patra věže je dobře patrné (obr. 12). Na tomto zdivu jsou patrné od výšky cca 110 cm nad podlahou patra svislé spáry, které nejspíše ohraničují původní průchod z krovu nad lodí do krovu (?) nad presbytářem. Šířka špalety byla z této strany cca 70 cm. Středověké zdivo je zde široké zhruba 90 cm, před něj byl později přizděn půlkruhový cihelný vynášecí oblouk barokního zdiva věže. Nadezdívka nad klenbou současného presbytáře středověká není. Celá pochází z jedné stavební etapy, a to nejspíše z té, v níž byla vystavěna věž. V jedné otázce bylo možné uvažovat o tom, že dojde k posunu názoru na vývoj stavby. Nad dnešní lodí kostela, v souladu s prameny datované do počátku 18. století, se nachází krov v podstatě charakteru renesančního (obr. 12, 14), odlišného od barokního krovu nad dnešním presbytářem (obr. 12, 15). Tato skutečnost byla podnětem k úvaze, zda by se výstavba nové lodi kostela nedala zařadit již do počátku 17. století, kdy obec byla povýšena na městečko (1601). Žádný nález na fasádě lodi, jejíž staré omítky byly z větší části sejmuty, tuto hypotézu ovšem nepotvrdil. Hambalkový krov je podélně vázán ležatou stolicí pod spodními hambalky, doplněnou stojatou stolicí v podélné ose krovu s vaznicí pod středy horních hambalků. Mezi rozpěrou ležaté stolice a dolním hambalkem je mezera. Značně archaické je též plátování pásku ležaté stolice do krokve a hambalku (přes ležatý sloupek a rozpěru) i kotvení sloupků stojaté stolice. Přesto se zdá že loď pochází až z roku 1716. K osvětlení tohoto rozporu by mělo přispět dendrochronologické datování krovu. Na fasádě dnešního presbytáře byly učiněny některé nálezy doplňující naši znalost o středověké stavbě. Soudržné staré, až středověké vrstvy omítek nebyly v horních partiích zdiva snímány. Na odhalených místech bylo patrné kamenné lomové zdivo bez příměsi cihel s pravidelně jdoucími otvory po trámech lešení. Na jižní straně dnešního presbytáře byl nalezen prakticky neporušený hrotitý gotický vstupní portál (obr. 13, 16). Bohužel pracovníci prováděcí firmy ostění přes opačnou instrukci památkáře rychle opět nahodili, takže jeho dokumentace není dostatečná. Profilace ostění z hrubozrnného pískovce je na rohu ukončena oblounem do špičky; tento motiv se objevuje kolem roku 1300, což vcelku souhlasí s ostatními středověkými prvky stavby. Na ploše archivolty z kusu kamene byla odhalena výzdoba s liliovitým typem rostliny. Poněkud tvrdé a neživé provedení rostliny by opět mělo odpovídat sklonku 13. století. Pro chvatné zakrytí portálu nebyl archivolta odhalena a dokumentována v úplnosti, stejně tak nebyl zaznamenán tvar trnože portálu. Na opačné, severní straně byla odhalena část hrany špalety středověkého okenního ostění, a to mezi barokními okny (blíže k oknu západnějšímu). Šlo o levou část špalety okénka, pravá část byla odstraněna při prolomení nového, širokého okna barokního. Na severním boku dnešního presbytáře byly zachovány zbytky zřejmě středověké omítky okrové barvy, nátěr nebyl zachován. Malý fragment této omítkové úpravy se dochoval i na zaobleném nároží špalety zrušeného středověkého okna. Na jižním boku dnešního presbytáře bylo možné sledovat tři vrstvy omítek. Spodní byla tenká se zvlněným povrchem, opatřená bílým nátěrem. Druhá vrstva byla rovněž tenká, důkladně utažená, se stopami červeného a dále bílého nátěru. Poslední vrstva odpovídá omítce, na které byly nasazeny šambrány a pilastry. Na podvěží nebyly omítky snímány.

strana 1 | dále >

Poloha

přidat fotografie