Slavonín (městská část) [37041]

 Slavonín, něm. Schnobolin, od r.1950 spolu s dříve samostatnou obcí Kyselovem má  1 643(2005) obyvatel a od r. 1974 městská část Olomouce, je 3 km jihozápadně od centra Olomouce. O vesnici Slavonín je zmínka již v r.1131, kde je v listinou olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka uváděn jako majetek rozestavěného katedrálního kostela sv.Václava v Olomouci. Olomoucká kapitula měla ve Slavoníně mensální biskupský statek s dvorem. Koncem 13.stol. olomoucký biskup propůjčil statek olomouckému měšťanu Srollovi, který poddaným neúměrně zvyšoval robotní povinnosti i poplatky, až jejich stížnost musel v r.1299 řešit olomoucký biskup Theodorich. Biskup stanovil pravidla poddanských povinností a slavonínští získali i některá další privilegia, která si nechali v r.1306 v biskupské kanceláři notářem Křížem opsat. Na listině jsou uvedena německá jména slavonínských konšelů. R. 1364 uveden kostel sv. Ondřeje s farou a prvním známým farářem se jménem Veliko. V r. 1388 olomoucký biskup Mikuláš z Rýzmburka zastavil Slavonín markraběti Joštovi. Biskup Lacek z Kravař pak prodal Slavonín v r. 1407 megarskému biskupovi Mikulášovi. Od biskupa Pavla z Miličína v r.1444 dostal Slavonín odúmrt. Za války mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem potřeboval olomoucký biskup Protazius(Tas) z Černé Hory, peníze na lepší vyzbrojení vojska a tak prodal Slavonín kartuziánskému klášteru v Olomouci za 1200 dukátů s právem zpětné koupě. Zpět Slavonín vykoupil až v r.1501 biskup Stanislav I.Thurzo. V r. 1564 bylo slavonínské rychtě podřízeno několik okolních vsí. R. 1574 postihl Slavonín velký požár. Biskup Stanislav II. Pavlovský z Pavlovic osvobodil Slavonín v r. 1581 od šenku panského vína, koupil slavonínskou rychtu a pustil slavonínský dvůr obci. V r. 1582 pak byl slavonínský dvůr rozparcelován mezi slavonínské usedlíky za stálou činži, z níž jedna část patřila katedrálnímu kostelu a druhá vybíraná ze zelí a cibule se měla odvádět biskupovi jako gruntovnímu pánovi. V r. 1586 potvrdil Stanislav II. Slavonínu odúmrt a v r. 1592 dal obci privilegium na držení lesa se jménem Obec. R. 1658 se uvádí ve Slavoníně škola, která byla v pronajaté místnosti, protože vlastní budovu škola ještě neměla. Katolický farní úřad, který zanikl za 30leté války byl v r.1658 obnoven. Při obležení Olomouce pruskými vojsky v r.1758 si pruský král Fridrich II. zvolil za svůj hlavní stan slavonínskou faru. Při budování olomoucké pevnosti byla v r.1802 vybudována západně od obce prachárna č. 6 se strážnicí, která byla v r. 1866 demolována. V r. 1831 Slavonín postihla velká povodeň. R. 1834 měl Slavonín 89 domů a 634 obyvatel. Za nového uspořádání místní samosprávy se v r. 1849 Slavonín stal samostatnou politickou a katastrální obcí. Obyvatelé se zaměstnávali většinou zemědělskou činností a cihlářstvím, zásobující svými produkty především město Olomouc. Rozvoji obce velmi prospělo vybudování železniční stanice v r.1880 v nedalekých Nemilanech na trati z Prostějova do Olomouce, kdy obec měla 96 domů a 859 obyvatel. V r. 1900 měl Slavonín již 99 domů a 1077 obyvatel, z toho 43 českých, 1017 německých a 17 jiných národností. Výroba cihel dostala ráz průmyslové výroby ve dvou cihelnách. V cihelně Sonnenschain a synové založené v r.1880, bylo v r.1930 zaměstnáno 120 zaměstnanců a v cihelně založené v r.1910 majitele Špačka, bylo zaměstnáno v r. 1930 30 zaměstnanců. V r. 1922 byla v obci založena slévárna, která byla v r. 1939 rozšířena na továrnu na obráběcí stroje, firmy Františka Svobody která měla v r. 1946 před znárodněním 86 zaměstnanců. Od r. 1918 bylo ve Slavoníně družstvo na zpracování zelí a zeleniny, r. 1905 založena pekárna,od r. 1924 parní pekárna Krones, v r. 1935 mlýn, výroba chemických přípravků v továrně A.Klementy, cementového zboží a v r. 1939 výroba lustrů J.Peciny. Průmyslové podniky postupně po znárodnění zanikly. V r. 1951 založený Výzkumný ústav zelinářský byl přesunut do Holice a na Nový Svět. V obci byla od r. 1853 německá obecná škola a od r. 1919 česká menšinová dvoutřídní škola, která získala v r.1931 pěknou novou budovu ve které byla i opatrovna (mateřská škola), která je tam dodnes, jen reliéf na štítě pomalu mizí. Obživa největšího počtu obyvatel dala vznik i dalším školám. Od r. 1901 tu byla německá ovocnářská a zelinářská škola, změněná v r. 1910 na Zemskou hospodářskou školu. V r. 1907 se uvádí také zimní hospodářská škola. R. 1930 měl zásluhou rozvoje obce Slavonín 177 domů a 1387 obyvatel, z toho 309 českých a 1071 německých a 7 jiných národností a v r. 1950 221 domů a 1076 obyvatel.Na místě a z materiálu zbořené prachárny č.6 byla v letech 1945 až 1951 vybudována olomoucká hvězdárna, která zanikla v r.2000 při stavbě dálničního obchvatu. V r. 1950 se stala součásti obce také obec Nemilany s Kyselovem. Nemilany se v r.1954 osamostatnily, ale Kyselov zůstal se Slavonínem až do jejich spojení s Olomoucem v r.1974. Drobné památky, jak církevní tak světské najdete po celém katastru obce. Ve středu obce na dolní části návsi na Zolově ulici, uvidíte mohutná vrata vedoucí na faru, která při obléhání Olomouce v r.1758 posloužila jako hlavní stan pruskému králi Fridrichovi II. Vedle fary je pěkná ulička k farnímu  kostelu sv.Ondřeje připomínaného již ve 14.stol., několikrát přestavovaného, který ukrývá kazatelnu z kostela sv. Blažeje v Olomouci zbořeného v 19.stol. Vlevo od uličky ke kostelu, je kamenný kříž s Ukřižovaným Kristem na plechu. Kolem kostela je bývalá hřbitovní zeď starého hřbitova s 15 kapličkami zastavení Křížové cesty, která pochází z r.1807 a byla vyzdobena obrazy malíře Jana Zapletala, zničenými v pol.20.století. U zdi starého hřbitova stojí kamenný kříž z r. 1806, vedle kterého je pomník se jmény kněží působících na farnosti ve Slavoníně. Od brány na faru je vidět na Zolově ulici ZŠ s pamětní deskou padlým v II.světové válce a malbou v omítce. Jižní ulicí kolem ZŠ se dostanete k parčíku na křižovatce se sochou sv. Jana Nepomuckého z r. 1780 a na konci Machátovy ulice na levé straně v křoví uvidíte skromný zbytek sochy Panenky Marie s jezulátkem zničenou na konci války, podstavec. Nedaleko od sochy sv. Jana Nepomuckého na Arbesově ulici je Mateřská škola, původně první Česka škola a opatrovna z r.1931 s poškozeným reliéfem na štítě. Za plotem na levé straně zahrady je kamenný smírčí kříž. Na horním konci návsi je kaple sv. Floriána z r.1686. Na Zolově ulici ve směru na Nedvězí, po pravé straně před vjezdem do družstva, jsou trojboká barokní boží muka z 18.stol. Další boží muka najdete, když budete pokračovat po silnici na Nedvězí a po vyjetí na kopec najdete boží muka z 19.stol., odkud jsou nádherné výhledy na Olomouc a hradbu Nízkého Jeseníku se Svatým Kopečkem. Ulicí Pod Kostelem se dostanete na křižovatku ulice Za Kostelem a silnice ke hřbitovu a fortu č.XI. Na křižovatce spatříte na štítě domu Panenku Marii s jezulátkem. Kousek po úzké silnici do kopce se dostanete k novému hřbitovu s křížem z r. 1771. Slavonín-Kyselov-215 m Kyselov, něm. Giesshübel, místní část Slavonína, od r.1974 městská část Olomouce se nalézá 4 km jižně od centra Olomouce, na pravém břehu potoka Nemilanka. Kyselov(Cysubel) patřil ve 13.stol. drobným vladykům, ze kterých se připomíná v letech 1267-1290 vladyka Hašek z Kyselova. Z r. 1355 je zmínka o vladykovi Drslavovi z Kyselova, který se zavázal olomouckým měšťanům platit 2 groše mostného při použití mostu přes Moravu. Po vymření místních vladyků se Kyselov stal majetkem českých králů. Král Jiří z Poděbrad Kyselov v r.1466 prodal olomouckému měšťanu Mikuláši Erlhauptovi a po jeho smrti manželka Anna odkázala Kyselov v r.1481 městu Olomouci. Od r. 1561 byly v Kyselově zavedeny pozemkové knihy. Přifařena byla obec k sousednímu Slavonínu. V r. 1834 měl Kyselov 28 domů se 132 obyvateli. Nové uspořádání místní samosprávy podle tzv. Stadionova prozatímního obecného zřízení ze dne 20.3.1849 učinilo z Kyselova až do r. 1877, kdy se obec osamostatnila, osadu obce Nemilany. Po osamostatnění měl Kyselov v r. 1880 36 domů a 289 obyvatel.Obyvatelé se živili především zemědělstvím a v městské cihelně, kterou město pronajímalo, výrobou cihel z hlíny, která se těžila v kopci západně od obce. Od r.1851 byla cihelna ve správě města Olomouce. Kopec se nazýval „Goldberg – Zlatý kopec“, podle výborné cihlářské hlíny, která pro zdejší obyvatele byla zlatem, protože jim přinášela obživu. Při těžbě hlíny se ve Zlatém  kopci (nyní -vrchu) našly kosti diluviální zvířeny. Provoz cihelny, která měla v r.1938 82 zaměstnanců, byl zastaven až v r. 1946 a je cennou technickou památkou. Na temeni Zlatého vrchu byl v rámci budování předsunutého opevnění Olomouce vybudován jeden ze tří fortů kolem Nemilan, fort č.XI „Kyselovská pevnůstka“. Jediný zůstal zachovalý. Rozvoji obce přispělo zřízení železniční stanice Nemilany v r.1880 v těsném sousedství obce, na trati z Prostějova do Olomouce vybudované v r.1870. V r. 1930 měl již Kyselov 56 domů a 513 obyvatel, ze kterých většina pracovala v dělnických profesích, většinou mimo obec. V r. 1935 se uvádí v Kyselově mlýn.

Po r. 1945 se muselo 271 německých obyvatel vystěhovat a tak v r. 1950, kdy se Kyselov spolu s Nemilany spojil se Slavonínem, měl Kyselov 74 domů a jen 374 obyvatel. Po r. 1954 se Nemilany opět osamostatnily, ale Kyselov již zůstal jako část obce Slavonína a s ním se také stal v r. 1974 městskou částí Olomouce. Z drobných památek najdete na Kyselovské ulici kapli sv. Jana Křtitele se zvonicí, postavenou v r. 1875 na místě původně dřevěné zvonice. Vedle  kaple stojí již od r. 1836 kamenný kříž s reliéfem P.Marie Bolestné na podstavci. Směrem na Nemilany stojí pomník obětem světových válek se jmény tří obětí. Na Zlatém vrchu u polní cesty za fortem č.XI, stojí socha sv. Jana Nepomuckého z r.1807, vedle které je prastarý hraniční kámen se zbytky nápisu. Další památkou je zachovalý fort č.XI a technická památka, bývalá cihelna u Nemilan. Na Kyselovské ulici najdete také dům s erbem a plastikou lva, střežícího vstup do dvorka. Snad pokus místního romantika, vybudovat si prostředí ve kterém se líbí jeho romantické duši. V současnosti to není již nic zvláštního. Podobných budov je u nás více a i v minulosti si stavěli různí podnikatelé, více nebo méně zdařilé repliky starých hradů nebo zámků.

Poloha

přidat fotografie