Bílsko (obec) [46465]

Přestože první písemná zmínka o obci Bílsko pochází až z konce 16.století, dá se předpokládat, že původní osada byla založena ve století čtrnáctém souběžně s okolními vesnicemi. Známý historik Ladislav Hosák uvádí, že se obec připomíná k roku 1349, bohužel však necituje prameny, z nichž tuto informaci čerpal.

Nejstarším písemným dokumentem, který měla vesnice v obecní truhlici, byla listina daná na Chudobíně na Hromnice roku 1672. Tou Ondřej Leopold Volčinský, svobodný pán z Volčína, pán na Chudobíně postoupil obci Bílsko les "Občinu". Bílsko zůstává součástí Chudobínského panství až do roku 1850.

Během třicetileté války bylo chudobínské panství značně zpustošeno a okolní vesnice vykazovaly velký počet poustek ( opuštěných usedlostí ), v Bílsku nebyla žádná usedlost opuštěna. Podrobné zprávy ze života Bílských občanů z té doby nejsou dochovány, přesto lze soudit, že po třicetileté válce byli v Bílsku usazeni také Němci. Vrchností jmenovaný představitel obce - rychtář - měl kromě práva dohlížení nad dodržováním robotních povinností poddaných i právo na spravování obecního jmění.

Z událostí 19.století je nutno připomenout důležitý zlom, který přinest rok 1848, kdy se zhroucením starého feudálního systémubylo i zrušení poddanství a správní i soudní pravomoci vrchnostenských úřadů. Od roku 1850 byl zaveden nový systém státní správy, v němž se obec Bílsko stáva samostatnou obcí, která je začleněna do politického a soudního okresu Litovel. V čele obecní samosprávy stanul starosta zvolený obecním výborem.

Události spojené s prusko-rakouskou válkou roku 1866 příliš obec Bílsko nezasáhly. Obec pouze tížily přípřeže, které museli usedlí poskytovat vojenské správě. Pokrok v řízení obecních záležitostí nastal, jak uvádí místní kronikář, za starostování Josefa Knajbla od roku 1866. Obecní rozpočty v následujících letech vykazovaly průměrný roční příjem 1800 zlatých a průměrné roční vydání 1500 zlatých.

Ve druhé polovině 19.století nastal v obci Bílsko čilý stavební ruch. Dosavadní dřevěné budovy byly nahrazeny novými budovami z kamení a cihel, některé z vepřovic. Dosud velmi rozšířené doškové střechy byly zakázány. Stavby nebyly příliš drahé, cihly si pálili stavebníci sami, kámen byl nalámán v nedaleké skále Na vrškách u lesa.

Politické a hospodářské poměry od 1.světové války po současnost.

28.července roku 1914 byla v Bílsku vyhlášena všeobecná mobilizace, kterou nechal starosta vybubnovat obecním poslem při záři hasičských pochodní. Téhož dne bylo postaveno pět párových povozů na přípřež, čtyři evidenční koně a později dalších 14 koní pro dodání k vojenské službě. Z Bílska narukovalo přes čtyřicet mužů, mezi nimiž byli hospodáři, pacholci a nádeníci, což mj.znamenalo velké ochromení bílského hospodářství. V průběhu války museli být na zemědělské práce přijímáni váleční zajatci či vojáci rekonvalescenti jako levná pracovní síla.

Stanné právo bylo na Litovelsku vyhlášeno 16.dubna 1915 a trvalo až do zrušení v říjnu téhož roku. I další opatření připomínala obyvatelům válečný stav, např. černožlutý prapor, který býval vyvěšován na budově Obecního úřadu na oslavu rakouských vítězství. V Litovli při okresním hejtmanství byl zřízen aprovisační úřad, který měl na starosti řízení hospodářské a vyživovací situace v obcích litovelského okresu. Z této instituce vycházela řada nařízení upravujících potřeby zemědělského hospodaření ve válečných podmínkách. Na základě těchto nařízení musel být pořízen soupis osevních ploch na venkově , byl prováděn odhad úrody a konrola výmlatu a porážek vepřů. Obecný nedostatek zboží měl za následek, že již od roku 1915 se rozmohl černý trh, kde ceny zboží byly až 8x vyšší než původně stanovené. S tím vším souviselo i zavedení potravinových lístků, bezmasých dnů a upisování válečných výpůjček.

V bojích 1.světové války padlo sedm bílských občanů a jeden zůstal nezvěstný. Na jejich počest byl roku 1920 postaven pomník padlým hrdinům. Na jaře roku 1918 již bylo zřejmo, že centrální mocnosti budou poraženy. V neděli 30.října 1918 byla v Bílsku konána oslava vzniku samostatného československého státu. V březnu 1919 dochází k celorepublikovému kolkování peněz, kdy polovina rakouských bankovek byla zadržena a druhá polovina opatřena kolkem, což však nezabránilo pozdějším podvodům s padělanými kolky.

Třicátá léta již zdaleka nebyla tak poklidná. I na Bílsko dopadly důsledky hospodářské krize. Projevovala se nezaměstnanost a pokles produktivity sedláků a živnostníků. Neblahé mezinárodní události vyvrcholily roku 1938, kdy na podzim bylo české a moravské pohraničí připojeno k Třetí říši.Ostatní území Čech a Moravy byla nemeckými vojsky obsazena 15.března 1939 a téhož roku vypukla 2.světová válka. V důsledku hromadného opouštění pohraničních obcí přišlo roku 1938 do Bílska asi 10 rodin vystěhovalců, což vyplývá ze zápisu první schůze obecního zastupitelstva po Mnichově v prosinci 1938, v němž se občané zavazují v péči o uprchlíky. Za okupace byla činnost obecní samosprávy určována mimořádnými válečnými poměry. Byly zavedeny potravinové lístky na chléb, maso, tuky a mléko a později i na textilie a obuv. Roku 1941 bylo na schůzi zastupitelstva schváleno zřízení kurzu k vyučování německého jazyka v Bílsku a Loučce.V roce 1942 byly zavedeny tzv.tabačenky a začalo omezování přídělu uhlí. Tak jako během 1.světové války bylo i v těchto válečných letech nařízeno provést soupis osevních ploch a další výše uvedené povinnosti týkající se zemědělské činnosti. Na jaře 1945 již blízkost fronty, opevňování Olomouce a kopání zákopů v jejím okolí způsobily, že mnozí z obyvatel města hledali dočasné přístřeší v okolních vesnicích. I do Bílska se přijelo ubytovat mnoho rodin, které našly útočiště v bývalém klášteře či u svých příbuzných a známých. 8.května 1945 se fronta zastavila na silnici z Litovle do Olomouce a do půlnoci bylo slyšet dělostřelbu z osvobozujících bojů o město Olomouc. 9.května 1945 v 9,30 přijela do vsi Sovětská armáda a téhož dne zavlála na konzulově vile československá vlajka. Na rozdíl od obcí, v nichž se za války bojovalo, bylo Bílsko ušetřeno likvidace materiálních škod a finančních výloh s tím spojených. Naproti tomu dosti početné vystěhování bílských občanů do pohraničí mělo za následek nedostatek pracovních sil.

Únorové události roku 1948 přinesly mimo jiné i tzv.očistu veřejného života od údajných nepřátel lidově demokratického zřízení. Volby 30.května 1948 měly potvrdit jednotnou orientaci obyvatel k budování socialismu v zemi. Po těchto volbách se definitivně ujímá vlády Komunistická stana Československa, která neměla do té doby v Bílsku prakticky žádné zastoupení.

V roce 1949 byly ustanoveny změny v systému územní správy a samosprávy, bylo zavedeno krajské zřízení a obec Bílsko se v rámci litovelského okresu stává součástí olomouckého kraje. Další územní reorganizace byla provedena roku 1960, kdy byl zrušen litovelský okres a Bílsko je připojeno k okresu Olomouc, který se stal součástí Severomoravského kraje se sídlem v Ostravě. K další integraci dochází k 1.1.1980, kdy se Bílsko slučuje s Cholinou.

Statut samostatné obce přinesl Bílsku až rok 1990. Po uskutečnění prvních polistopadových voleb v roce 1990 je v obci zvoleno obecní zastupitelstvo s prvním starostou Janem Grézlem, který je v čele obce doposud.

Poloha

přidat fotografie