Záblatí (obec) [5593]

Obec Záblatí byla založena asi koncem 13. století. Ještě založením obce stával v místech dnešního mlýna klášter nebo zemská tvrz. K tomuto původnímu objektu patřil dvůr, který se nacházel v prostoru dnešní samoty Nosků. Nový dřevěný mlýn byl přistavěn ke stávající kamenné budově, která pak sloužila mlynářům jako obytná část. Tato budova se zachovala do současnosti v původním zdivu a je tedy nejstarší budovou v obci.

Nížinná oblast Třeboňska byla v dávných dobách velkým jezerem s močály a lesy,na východě lemovaná kopci kolem Novosedel (Kardašovořečická pahorkatina) a od budějovické pánve byla oddělena vyvýšeným pásmem, táhnoucím se kolem Lišova přes Vitín k Hornímu Bukovsku. Přebytky vod z této oblasti odvádí řeka Lužnice. Osidlování takto nehostinné krajiny probíhalo velmi pozvolna a započalo až v době stěhování národů v 5.- 6. století, kdy do Čech přicházejí z východu slovanské kmeny. Obyvatelstvo využívající k obživě zpočátku převážně lov a pastevectví se začíná zabývat primitivním zemědělství. Vhodné půdy pro pěstování plodin je nedostatek. Je třeba odvodnit bažiny a vykácet lesy. Rozvoj zemědělství zajišťuje lepší výživu obyvatelstva. Lidé se postupně usazují, staví pevnější příbytky a zakládají pole. Jak uvádí Kosmas( + 1125 ), ovládá oblast dolní Lužnice kmen Doudlebů z chýnovského hradiště. Podle písemných pramenů zasahuje župa chýnovská na jihu až za Lomnici, Štěpánovice a Slověnice.

Vznik Lomnice se datuje někam na konec 9. či na počátek 10. století, do doby, kdy ještě mocný rod Slavníkovců ovládal jižní a jihovýchodní Čechy a chránil své državy pomocí rozsáhlého pásma hradišť a pevností. Lomnice, ze tří stran obklopena neproniknutelnými močály, byla v této době téměř nedobytná. Roku 1382 povýšil král Václav IV. Lomnici na město. Důvodem byla lepší obrana před narůstajícím vlivem Vítkovců, ovládajících v té době již valnou část jížních Čech.

Obyvatelé, kteří se v této oblasti usazovali, museli být houževnatí a vytrvalí, neboť osidlování této nehostinné krajiny trvalo celé generace. Původní obec Záblatí se rozkládala více na jih, podél cesty k samotě Jiráčků (Nosků) a zasahovala i do jihovýchodní části Záblatského rybníka. Na severní straně ohraničoval obec potok Stojčín, který přitékal od Drahotěšic kolem současného dvora Švamberka. Dále pokračoval v místech loviště Záblatského rybníka a dál přes Lůstky k řece Lužnici. Patrný byl ještě i za mého mládí. Často jsme si jako děti hrávali na zdejších lukách a dobře si vzpomínám, že původní koryto bylo stále ještě patrné.

Záblatí, stejně jako jiné obce, se v této době nachází z větší části v majetku zemanském. Obec přešla roku 1340 do majetku Zdeňka ze Lhoty. Ten podle archívních zápisů daroval bošileckému kostelu plat dvou kop grošů ze dvou poplatných lánů v obci a jednoho lánu svého. Rovněž kostelu lomnickému odvádí záblatštší platy a naturálie. Dvorec Zdeňka ze Lhoty, shodný s původním dvorem v místě samoty Nosků, měl 4 lány polí (lán nebyl v té době přesně vymezen a jeho výměra byla v rozmezí 50 – 80 strichů). Mimo ornou půdu patřilo ke dvoru mnoho dalších méně výnosných pozemků v podobě pastvin, bažin a lesů. Další zmínka o Záblatí je z českého archívu z let 1380 – 1394 a týká se listiny vyhlášené na lomnickém hradě roku 1389. Podle ní připadá po smrti vdovy po majiteli dvora v Záblatí Janu Špičkovi jedna kopa grošů z ročního důchodu králi. Dále se uvádí, že jmenovaný Špička vlastnil také dvůr v Přesece.

Další zmínky o Záblatí jsou z let 1405 – 1408, kdy se Jan Žižka, v té době ještě neznámý vladyka, potýkal během dobývání Lomnice s Rožmberky. Své výpady vedl z Lužnice, Klece a Záblatí. Roku 1430 přechází obec do majetku pánů ze Šternberka a je připojena k panství bechyňskému. Poté roku 1475 Zdeněk ze Štemberka začal na potoce Stojčíně budovat Záblatský rybník, který roku 1479 rozšířil. Záblatským sousedům přidělil za zatopené grunty náhradní pozemky. Dále stanovil, že z každého výlovu dostanou záblatští džber menších ryb.

Roku 1513 pak koupil obec se statkem a rybníkem Petr z Rožmberka. Toto je asi poslední zmínka o dvoře v Záblatí. Petr z Rožmberka, za jehož vlády vznikalo mnoho rybníků, potřeboval pro své rozsáhlé plány i Záblatský rybník. Tento vladař pak udělil záblatským tzv. právo manské a osvobodil je od „odumrti". Tzn. , že vlastníci mohli volně rozhodovat o svých gruntech. Grunt však mohl být předán pouze jednomu dědici. Toto nařízení platilo až do roku 1868, kdy byla dělba gruntů povolena rakouským parlamentem za vlády Františka Josefa I.  

Poloha

přidat fotografie