Zdětín (obec) [6195]

První písemný doklad máme o Zdětíně z r. 1189, kdy byla ves Zdětín darována Hroznatou Kadeřavým z Peruce křížovníkům svatomařským. Ve XIV. století byl tu farní chrám téhož řádu, který se již r. 1260 připomíná jako farní v dějinách panství benáteckého, z jehož kolatury byly vykoupeny Dražice. Stalo se tak r. 1335 a vykoupil je biskup Jan, výborný muž, povahy důstojné, horlivý zastánce pravdy a spravedlnosti, který pocházel z rodu pánů z Dražic. R. 1420 ujat byl Zdětín k Chlumínu, ale ve válkách husitských získává ho od Johanitů, kterýžto řád měl podací právo ve Zdětíně, Václav Myška z hrádku nad Zámostím (Myškův zámek ve Starém Stranově) jako ves zápisnou kláštera u Matky boží z Malé Strany – Václav Myška z Hrádku byl věrným stoupencem mistra Jana Husa a provázel ho do Kostnice. Roku 1436 měl ves Zdětín i s podáním kostelním v držení řád Maltezanů. Roku 1437 se dovídáme, že Václav Myška z Hrádku dobrou vůlí postupuje Zdětín Janovi z Kunvaldu, když císař Zikmund tak nařídil. Jan z Kunvaldu byl podkomoří českého království, jenž penězi vypomohl císaři z tísně a získal tím jeho přízně. Zdětín byl mu dán jako zástava. Volali jej také Janek od stříbrné hvězdy. Za dobré služby dal mu císař mnohé statky, mezi jinými i Dražice. Jan měl tři syny a dceru. V erbu měli jeho potomci zlatého korunovaného draka v modrém poli a vládli dlouho Dražicemi. Tak patřil Zdětín k Dražicům, později k panství benátskému a jen malá část vsi patřila v letech 1505 – 1533 k Brodci. Roku 1512 koupil Dražice Bedřich purkrabí z Donína. (Pánům z Donína patřily na Nymbursku Velelibské dvory, z nichž největší má jméno Zdonín). Donínští páni vystavěli r. 1526 v Nových Benátkách zámek a trvale se v něm usídlili. R. 1548 se synové Bedřichovi o panství rozdělili a zboží benátské dostal Jindřich z Donína. Roku 1560 Ferdinand I. osvobodil Jindřicha z Donína od zástavy na vsi Zdětíně. Z roku 1564 – 1572 nalezeny byly v archivu ministerstva vnitra spisy, česky psané, jednající o deskovém vtělení smlouvy Jindřicha purkrabího z Donína s velkopřevorem maltézského řádu o ves Zdětín. Z těchto spisů vysvítá, že Zdětín, jako ves Zápisná, náležela ke klášteru řádu maltézského u mostu v Menším městě pražském a to až do r. 1599. Téhož roku prodali synové Jindřicha z Donína panství benátské, k němuž i Zdětín náležel, za 215. 000 kop grošů míšeňských císaři Rudolfu II. Pravděpodobně však nejednalo se o celou ves, nýbrž jen část. V dějinách města Nov. Benátek je totiž psáno, že Rudolf potom přikoupil k ukoupenému panství ves Zdětín. Nebyla to však koupě, nýbrž jen výměna. V archivu ministerstva vnitra nalezena smlouva z r. 1599, kde Rudolf II. vyměňuje ves Zdětín, připojiv ji k panství benáteckému, koupeném jím téhož roku od Ferdinanda, Vratislava a Jaroslava, bratří z Donína, za rychtu radobytskou (na panství varvažovském 49 v kraji prácheňském), která se tak dostala v majetek Matouše Děpolta z Lobkovic na Strakonicích, nejvyššího převora v království českém.

V roce 1600 musil býti ve Zdětíně a v Nových Benátkách veliký požár, neboť v archivu ministerstva vnitra byla nalezena žádost, ve které sousedi z města Nových Benátek a vsi Zdětína žádají prostřednictvím hejtmana Kašpara z Milštejna na Brandejse ke dvoru královskému do Prahy o podporu. O hejtmanu Kašparu z Milštejna se dochovalo, že byl surové povahy a stálými návštěvami obtěžoval znamenité hvězdáře, zvláště Tycho de Brahe na zámku v Nových Benátkách. Ve válce třicítileté obyvatelé Zdětína poznali jistě bídu a hlad. Poněvadž v druhém a třetím desítiletí války třicítileté trpěly Nové Benátky drancováním vojska, trpěl jistě i blízký Zdětín. V roce 1630 táhli a drancovali zde Sasové, ale nebyli tu pro vydírání vítáni ani císařští, kteří se v roce 1632 usadili na celou zimu v Nových Benátkách a pobrali po okolí všecky zásoby. R. 1634 táhli tudy Sasové a Švédové, občané musili sháněti stanovenou kontribuci a r. 1642 opět tu byli Švédové. Lid byl válkami ožebračen. V této době vidíme, jak dějiny Zdětína souvisí úzce s dějinami Nových Benátek.

V roce 1648 dostal benátské panství císařský generál Jan z Wörthu, rodem Nizozemec, dobrodruh vyšlý z nízkého rodu. Ani psáti neuměl a štěstí mu přálo, že dosáhl titulu hraběcího i hodnosti generála jízdy. Tento pán utiskoval své poddané, až se jich musila zastati královská komora. Ke Zdětínu náleží i samota chrast s poplužním dvorem v původní výměře 600 korců (do pozemkové reformy v roce 192) a popisnými čísly 20, 76, 80, 81 (v době založení kroniky v r. 1938). Také strážní domek železniční č. 39 a stanice dráhy Chrastecký Dvůr č. p. 59 patří ke Zdětínu. Stanice tato byla postavena r. 1878 pro dopravu nákladů vlečkou do Benáteckého cukrovaru. R. 1398 připomínán jest Všebor z Chrastu, jenž držel tvrz ve Struhách. Jeho potomci byli Struzští z Chrastu a z nich poslední Zdeněk z Chrastu zemřel r. 1492. Při prodeji dražického panství Hynkem Bořitou z Martinic je také jmenován v Chrastu poplužní dvůr pustý a ves pustá. Při dělení benátského panství r. 1679, obdržel díl zdonínský František Bohumír Hartman z Klarštejna a jak se zdá, aspoň částečně obnovil zpustlý dvůr Chrast a prodal potom dvůr Zdonín, dvoreček Chrast a ostatní podíl benátský matce své Zuzaně Marii za 47.000 zl. a 100 tolarů klíčného. Hrabě Arnošt von Schützen držel panství až do roku 1720, kdy odkazem ujal je Ignác Zikmund hrabě z Klenového. Neudržel je. Prodáno bylo veřejnou dražbou r. 1768 pražskému arcibiskupu Antonínu Příchovskému z Příchovic za 665.000 zl. Po něm držel panství příbuzný jeho František hrabě z Příchovic, pán na Novém Stránově. Syn jeho zahynul pádem s koně r. 1816 a jím vymřel starožitný rod českých pánů z Příchovic. Panství benátské držel od té doby hraběcí rod z Thunu a Honenšteina v celku se všemi robotními povinnostmi poddaných, dávkami a platy do r. 1850, kdy ukončeno bylo po zrušení roboty jednání o úplném osvobození selského lidu. Posledním Majitelem panství benátského byl hrabě Kinský, od něhož město koupilo r. 1920 zámek s parkem.

Pamětní kniha obce Zdětína založena byla podle řídícího učitele Josefa Kavky r. 1850, ale kronikář Václav Resl, marně ji při založení kroniky v r. 1938 hledal. Ztratila se právě tak jako vzácné kroniky Suldovských a Doušova. Říd. učitel, Josef Kavka píše ve svých záznamech: že nevykazovala kromě různých vydání a příjmů obecních za rozličné dávky, pokuty a výnosy pozemků i zábav zvláštních dějinných záznamů. Jedině zaznamenati sluší přijímání osob do obecní služby: pastýře, kováře, ponocného, hlídače polního a cizí osoby do obecního bytu. Z důvodů sociálně – hospodářských jsou tyto smlouvy nesmírně zajímavé, a proto jsou na následujících stránkách doslovně opsány. V posledních dnech měsíce září 1938, v roce založení této kroniky, kdy válka naší republiky s říší Německou zdála se býti takřka neodvratnou, vzpomínali a vyprávěli staří pamětníci o poměrech za války prusko - rakouské v r. 1866. Ve Zdětíně žijí dosud občané, kteří všecky události z této války pamatují.

V naší obci ani v okolí se sice žádná bitva nestrhla, ale rekvisice rakouských úřadů a hlavně pruských důstojníků ochudily citelně sedláky, chalupníky i baráčníky. Že i ve Zdětíně často vypukl požár ať úderem blesku, nebo nešťastnou náhodou či založením, o tom není pochyb. Jisto je také, že občané snažili se ohni a jeho vzniku již v dávných letech zabrániti. O tom máme ve Zdětíně jasný doklad v tzv. „Pořádku“ při hašení ohně pro obec Zdětín 1855, sestavený 21. října r. 1855 představeným obce Václavem Suldovským a přesný opis originálu je uveden na stranách kroniky. Všechny požáry ve Zdětíně lze sledovat od roku 1888, kdy byl v obci založen „Sbor dobrovolných hasičů“.

Poloha

přidat fotografie