Česká Kamenice (město) [771]

Město Česká Kamenice - je starobylé město s bohatou historií, ležící v údolí říčky Kamenice asi 30 km východně od Děčína. Jeho okolí lemují malebné zalesněné kopce Lužických hor, Českého Švýcarska a Českého Středohoří. Město má dnes asi 5600 obyvatel a patří k němu také osady Pekelský Důl, Dolní Kamenice, Filipov, Huníkov, Horní Kamenice, Kamenická Nová Víska, Kerhartice a Líska.
Historie
Česká Kamenice vznikla v zalesněné krajině, kterou snad již v 11. století řídce obývali Lužičtí Srbové. Kolem poloviny 13. století sem přišli němečtí osídlenci, kteří v místě křížení staré česko-lužické zemské stezky s říčkou Kamenicí založili stejnojmennou protáhlou lánovou ves. Za vlády krále Přemysla Otakara II. (1253-1278) byla střední část vsi povýšena na město a z okrajových částí později vznikly osady Horní a Dolní Kamenice. Kamenice byla zpočátku královským městem, ale Václav II. (1278-1303) ji brzy věnoval za věrné služby Janovi z Michalovic z rodu Markvarticů. Ten město připojil k scharfensteinskému panství, jehož sídelní hrad Ostrý stál u Benešova nad Ploučnicí. V první polovině 14. století byla správa východní části panství, k níž náležela i Kamenice, přenesena na hrad Falkenštejn u Jetřichovic a ještě před rokem 1406 na nedaleký hrad Fredevald. První věrohodný doklad o České Kamenici pochází až z roku 1352, kdy již byla opevněným městečkem s farním kostelem. Od konce 14. století máme zpráv o České Kamenici více, protože z té doby se dochovala historicky i umělecky velmi cenná městská kniha, která je vedle městské knihy pražské a novobydžovské jednou z nejstarších v Čechách. Knihu založil 27. srpna 1380 Jan III. z Michalovic a byla vedena až do roku 1516. Kamenice se řídila litoměřickým městským právem a v jejím čele stál zpočátku dědičný rychtář, od roku 1380 byla zavedena radniční správa v čele se starostou. První doložená městská privilegia jsou z roku 1383, kdy Jan III. propůjčil obyvatelům České Kamenice, Chřibské a okolních vesnic odúmrtní právo, podle něhož mohli majetek zemřelých dědit příbuzní až do 3. pokolení. V roce 1394 získali obyvatelé 67 tehdy stojících městských domů právo vařit pivo a byli osvobozeni od roboty. Ve stejném roce bylo také uděleno privilegium střeleckému bratrstvu. Měšťané dále mohli prodávat pivo a víno, provozovat městské lázně a pořádat výroční trhy. V 15. století měla Kamenice vedle týdenních trhů 2 výroční trhy a také solný obchod, který Vartenberkové znovu potvrdili po roce 1541. Městu příslušelo také hrdelní právo, které se až do roku 1765 vykonávalo na Šibeničním vrchu severně od města. V roce 1406 prodal Jan III. z Michalovic scharfensteinské panství Hynkovi Berkovi z Dubé, jehož synové si panství rozdělili a Kamenicko dostal Jan Berka z Dubé. Ve 20. letech bylo město několikrát obsazeno husitskou posádkou a v roce 1428 celé panství koupil Zikmund z Varternberka, který je připojil k Děčínu. Zikmund ale podnikal loupežné nájezdy do Lužice a zhořelečtí proto roku 1440 dobyli a zničili jeho hrad Fredevald. Zikmund sám byl brzy poté zajat a uvězněn v Jindřichově Hradci, kde zemřel. Protože však jeho synové Jan a Jindřich v nájezdech pokračovali, vojska lužického Šestiměstí roku 1444 opět zaútočila na četné vartenberské hrady a města v severních Čechách. Přitom byla dobyta a vypálena i Česká Kamenice s Kamenickým hradem, nově postaveným po zničení Fredevaldu. Velké válečné výdaje nakonec přiměly roku 1450 Jana z Vartenberka k uzavření míru s Šestiměstím. V 16. století moc Vartenberků slábla a roku 1511 celé děčínské panství koupil Mikuláš Trčka z Lípy. Od něj je v roce 1515 získali míšeňští Salhausenové, za jejichž držení se zde rozšířilo protestantské náboženství. V roce 1522 si Salhausenové děčínské panství rozdělili a Ostrý (Scharfenstein) s Kamenicí dostal Bedřich ze Salhausenu. V roce 1535 připadla kamenická část panství jako věno jeho dceři Anně ze Salhausenu, která se vdala za Prokopa Vartenberka, čímž došlo k trvalému oddělení kamenického panství od Scharfensteinu. Vartenberkové si pak ve městě postavili zámek, ze kterého spravovali kamenické panství až do roku 1614, kdy je získal Radslav Kinský ze Vchynic. Po jeho smrti roku 1619 se panství ujal Vilém Kinský, který byl ale v roce 1634 spolu s Albrechtem z Valdštejna v Chebu zavražděn. Po něm Kamenicko převzal Jan Oktavián Kinský z chlumecké větve rodu a v majetku Kinských panství zůstalo až do správní reformy v roce 1850. Za třicetileté války (1618-1648) byli v České Kamenici několikrát ubytováni rakouští vojáci, kteří zde v roce 1634 způsobili velký požár. O deset let později se tudy přehnali Švédové. Město ale válku přečkalo poměrně dobře, protože v roce 1654 bylo z 207 zdejších domů pouze 7 pustých. Již po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 byla zahájena zdlouhavá rekatolizace, která ale byla důsledněji prosazovaná až po skončení třicetileté války. Nespokojenost s novými pány, zostřením poddanství a s náboženským útiskem vedla již v roce 1625 k nevolnickému povstání proti Otovi Jindřichovi z Vartenberka. Vzbouřenci přepadli jeho sídlo Červený dvůr v nedalekých Markvarticích a svého pána i s manželkou zabili. Českokameničtí se účastnili také selských povstání v roce 1680 a 1775. V okolí města se bojovalo i za sedmileté války (1756-1763). Bitvu pruských a rakouských vojsk, ke které došlo v červenci 1757 pod Studencem, dodnes připomínají pomníčky u Studeného, Lísky a v sedle U Křížového buku. Vojenské oddíly městem procházely i za napoleonských válek v letech 1809 a 1813 a za prusko-rakouské války roku 1866. Město ale netrpělo jen válkami. V letech 1656, 1677 a 1753 je postihly velké povodně a morová nákaza v roce 1713 si vyžádala 68 obětí. V srpnu 1778 zavlekli pruští vojáci do města černé neštovice, kterým podlehlo asi 600 osob. Téhož roku ve městě vypukl obrovský požár, při němž vyhořelo 38 domů a dolní mlýn. Ještě v letech 1848-1855 ve městě řádily epidemie tyfu, úplavice a cholery. Přesto se město stále rozrůstalo a s rozvojem řemesel získávalo na důležitosti. Snad nejstarším řemeslným provozem v České Kamenici byl prostřední mlýn, doložený již roku 1389. Od roku 1426 začaly vznikat řemeslnické cechy. Jako první byly založeny cechy kolářů, kovářů, zámečníků a řezníků, o něco později cech pekařů a postupně přibývaly další. V 17. století se ve městě objevili také první zušlechťovatelé skla. V té době již byla Česká Kamenice poměrně velká a po dokončení zámeckého dvora a Mariánské kaple se zařadila mezi reprezentativní barokní města. Průmysl se zde plně rozvinul ve druhé polovině 19. století. Již roku 1834 byla založena papírna v Horní Kamenici, ale nejdůležitější místo měl průmysl textilní. Po roce 1855 zde vzniklo několik tkalcoven a přádelen, mezi nimiž měly významné místo závody kamenického velkoprůmyslníka Franze Preidla. Dále zde byla například továrna na pletené zboží, kožedělné závody, strojírna se slévárnou železa, továrna na nábytek, ale také 7 rafinerií skla a exportní obchod se sklem. Rozvoj průmyslu v lednu 1869 podpořilo otevření železnice z Děčína do Varnsdorfu, na kterou v roce 1886 navázala odbočka do Kamenického Šenova, prodloužená roku 1903 do České Lípy. V roce 1894 byl v České Kamenici zřízen vodovod, napájený z pramenů v okolí Pustého zámku a roku 1900 byla uvedena do provozu městská elektrárna. V roce 1910 dosáhla Česká Kamenice nejvyššího počtu 4971 obyvatel. Za druhé světové války byla v nedalekém Rabštejnském údolí vybudována podzemní továrna pro brémský letecký koncern Weser, u níž vznikl také koncentrační tábor. Ke konci války zřídili nacisté v okolí města několik zajateckých pracovních táborů. Ještě 8. května 1945 byla Česká Kamenice bombardována, ale město neutrpělo velké škody. Zničen byl jen hostinec U slunce a Dělnický dům. Po válce bylo německé obyvatelstvo z větší části vysídleno a počet obyvatel města klesl o více než polovinu. Zkonfiskovaný majetek převzali národní správci a velká část obchodů, hostinců i část průmyslových podniků byla zrušena. Neobydlené domy postupně chátraly a některé z nich byly později zbourány. Byly mezi nimi i původní gotické lázně a některé další památkově cenné budovy. Protože se město po válce příliš nerozvíjelo, nebylo jeho jádro výrazněji postiženo demolicemi ani panelovou výstavbou a díky tomu si dodnes udrželo svůj starobylý charakter. V roce 1992 byla v České Kamenici vyhlášena městská památková zóna, jejíž hlavní hodnotou jsou vedle zachovaného vnitřního města s úzkými uličkami a starými domy také výrazné dominanty dvou kostelů, zámek a řada dřevěných předměstských domů.

strana 1 | dále >

Poloha

přidat fotografie