Vyžlovka (obec) [8762]

První zmínky o osadě na místě dnešní Vyžlovky jsou doloženy již kolem r. 1334! Dokazují to archeologické nálezy středověké keramiky v místě  její pravděpodobné polohy (nedaleko hřiště směrem ke Kozojedům). Profesor Klápště ve svém příspěvku z roku 1978 dokonce napsal: „Ve Vyžlovce Spáleném je nejrozsáhlejší zaniklá ves, jakou na Černokostelecku známe“.

Vyžlovka patřila již od roku 1334 co zboží panství kosteleckému. Vyžlovkou vedla hlavní silnice z Kouřimi do Prahy (asi tam, kde je nynější „stará cesta“), na kteréž ve Vyžlovce stávalo mýto a vybíralo se clo z volů a beranů uherských. Na této silnici stávala panská hospoda. V třicetileté válce byla tato vesnice tak zpustošena, že zde zůstaly jen čtyři chalupy. Dle ústní tradice stávala v dolejší Vyžlovce myslivna, kde byli chováni psi „vyžlata“ pro pány. Od jména „vyžle“ odvozuje lid jméno vesnice Vyžlovka. Asi před 250 lety vystavěla prý kněžna Savojská v hořejší Vyžlovce vedle silnice letní zámeček, z něhož vycházelo se na hony. Tento lovčí zámek byl prodán a změněn v hostinec. Také se má za to, že jméno Vyžlovka bylo odvozeno od slova „Vyšší lov“ jak páni tuto vyvýšenou část svého panství nazývali. Státní silnice byla vystavěna r. 1840.

V r. 1874 usneslo se obecní zastupitelstvo jednohlasně, aby podána byla žádost k okr. školní radě, by na Vyžlovce byla zřízena samostatná jednotřídní škola. Protože v r. 1874 napadlo velmi mnoho sněhu, takže děti nemohly choditi pro velké závěje a plískanice do školy, přijali někteří občané za učitele herce J. Fovtýra, který vyučoval děti v domku u Váňů. Plat z jednoho dítka měsíčně byl 50 krejcarů. Na stravu chodil tento učitel dům od domu. Dne 14. dubna 1876 povolila zemská šk. rada otevření jednotřídní školy ve Vyžlovce a dne 5. listopadu byla tato vysvěcena černokosteleckým farářem p. Hodinářem. Za třídního učitele do této školy dosazen byl K. Knížek. Roku 1880 nepovolila se stavba jednotřídní školy v Jevanech, které se odloučily od školy v Kozojedech a Jevany byly přiškoleny k Vyžlovce. Tím se škola rozšiřuje na dvoutřídní – vystavěna byla v letech 1881-1883 za 8955 zlatých (pozn.: 1 zlatý byl 100 krejcarů), přičemž zednickou a stavební hmotu dodala obec.

Světová válka Byla veliká nouze o potraviny, oděv a obuv. Ze zdejších občanů padlo v této válce 26 vojínů. Po válce říše Rakousko-Uherská se rozpadla. Byla zřízena republika československá. Škola v Jevanech (dříve částí školy ve Vyžlovce) se stala samostatnou. Také obec Louňovice se stala samostatnou. 1920 – starosta Václav Navrátil, domkář  (zvolen většinou hlasů – soc. demokraté v převaze) Zřízena byla druhá obecní studně v ulici k Louňovicům, přestavěn byl obecní domek, upravena byla cesta k hájovně u státní silnice. Pěti zdejším občanům byla prodána stavební místa na obecních pozemcích a dvěma občanům na býv. knížecích pozemcích. Byl padlým vojínům za světové války ze zdejší obce vystavěn „Památník“ . Jest na návsi a vyznačuje se svojí mohutností a jednoduchostí. Zhotoven byl ze žuly od Žernovky a stál 10 000Kč. Kolem něho zřízena je zahrádka a zasázeny jsou lípy. Jest 4 ½ m vysoký. Jeho odhalení konalo se 16. května 1920 za účasti mnoha lidí při nádherném počasí. Po uvítání starostou p. V. Navrátilem následoval proslov učitele V. Jelínka z obecné a průmyslové školy v Břevnově, jenž se dostavil s 20 svými žáky, kteří přinesli sirotků po zahynulých 40 poučných knížek. Po něm promluvili ještě zdejší občan p. J. Navrátil a řídící učitel p. Karel Pavlík. Všichni poukázali na obětavost a chrabrost zdejších obyvatel a nabádali k vzájemné solidaritě. Slavnost skončila po přednesení básní žáky obecní školy a velice se líbila.

Katastr obce jest velmi malý. Lesy obklopují obec na všech stranách v neveliké vzdálenosti. Některé z nich byly již dávno a dosud jsou majetkem zdejší obce, však velká většina jich patří dosud lesní správě knížete Lichtenštejna, ačkoliv jsou již připraveny k odkoupení státem a byly již státem zabrány. Před dvěma lety mnoho tisíců stromů zničila tzv. mniška (bekyně sosnová) tím, že spousta housenek tohoto motýla ničila jehličí, a to tím způsobem, že část při patě jehličky sežraly, takže jehličí uschlo a opadávalo. Napadené stromy byly pokáceny a dřevo rozprodáno. Velké tyto lesy okrašlují okolí a jsou cílem jednodenních výletů Pražanů pro jejich krásu, rozsáhlost jakož i pro tu okolnost, že krásně upravené silnice za příčinou snadného dovážení dříví zřízené těmito lesy probíhají.

Poloha

přidat fotografie