Kostel sv. Jana Nepomuckého - Senožaty (kostel) [10892]

První zmínka o kostele v Senožatech se objevuje v roce 1384, byl postaven z kamene a náležela k němu zděná budova fary. V roce 1727 došlo k zásadní přestavbě v barokním slohu podle plánů stavitele J. Santiniho.

Od té doby má kostel tři oltáře, zpovědnici, lavice pro věřící a na kúru varhany. Chrám byl zasvěcen původně sv. Jakubu Staršímu, kněží zde sloužili nejprve pod obojí, později evangeličtí. Po požárech v letech 1772 a 1814 byl kostel od základu vystavěn znovu a roku 1818 zasvěcen sv. Janu Nepomuckému. V roce 1882 byla zbudována báň na kostelní věži a o pár let později byla pokryta plechem. K opravám většího rozsahu došlo na konci dvacátých let, v roce 1983 a větší rekonstrukce probíhá i v současné době, kdy byla vyměněna krytina hlavní lodi, plech na věži nahradila měď, opravena byla venkovní omítka. Oprava bude pokračovat úpravou vnitřních prostor a elektroinstalace. Podle tzv. taxy želivského panství z roku 1611 se senožatský kostel počítal mezi farní kostely již v roce 1384. Již tehdy byl vystaven z kamene, byl zasvěcen sv. Jakubu Velikému (též zvaný Starší) a byl k němu ustanoven kněz. Fara byla zděná a patřily k ní dva lány rolí s lukami. Kolem kostela se nacházel hřbitov, který byl obezděn v době opata Sigmunda Bernbrocha v roce 1701. Je samozřejmé, že původní stavba kostela, i když zděná, nevydržela celé věky. K obnově chrámu dochází za opata Daniela A. Schindlera v roce 1727. Pořízeny byly rozsáhlé vnitřní úpravy v kněžišti (presbyteriu). V lodi byly postaveny tři oltáře, zpovědnice a lavice pro věřící, na kruchtě pak varhany. V sakristii byla pořízena stříbrná monstrance a kříž s ostatky. Monstrance a kříž pocházely od pana z Moseru.

Věž kostela oživla zvoněním a bicími hodinami. Takto zvelebený chrám byl požehnán k poctě sv. Jakuba Staršího opatem Danielem Schindlerem 10. října 1728.

Na Silvestra 1749 došlo v Senožatech k velikému požáru, při kterém vyhořelo 13 usedlostí. (Tehdejší vyšetřující komisař odhadl škodu na čtyři tisíce rýnských.) Mnohem horší požár vypukl 14. června 1772. Během půldruhé hodiny lehlo popelem 43 domů. Také fara a kostel vyhořely. Strop a chrámová loď se sesuly, věž se zhroutila a dokonce se roztavily i zvony.

Strop kostela byl znovu postaven za opata Arnošta Morávka. Jeho nástupce opat Gabriel Fliege dal postavit novou věž, pro kterou zvonař Perner z Českých Budějovic (1775) ulil z rozlitých zvonů tři nové. Největší z nich byl zasvěcen sv. Jakubu, menší pak sv. Norbertu a sv. Jana Nepuckému nejmenší. Umíráček byl pořízen nákladem obce a byl prelátem Gabrielem zasvěcen sv. Barboře.

V roce 1772 byly v lodi postaveny dva oltáře - sv. Barbory a sv. Apollonie. V kněžišti byl obnoven oltář sv. Jakuba Staršího.

Neuplynulo mnoho let od posledního požáru a občané Senožat museli opět čelit strašnému ohni. Během krátké doby 15. května 1814 vyhořelo 51 domů včetně fary postavené před sedmi lety. Shořel i obnovený chrám. Strop kostela se propadl a zvony se již poněkolikáté roztavily.

K obnově kostela i fary přistoupil klášter velmi razantně, takže již 16. května 1818 mohl opat Vojtěch Faendrich vysvětit senožatský kostel k uctění sv. Jana Nepomuckého.

V kostele byly postaveny tři oltáře. Hlavní oltář byl ozdoben obrazem sv. Jana Nepomuckého. Obrazy, které dnes visí na čelní straně kostela, namaloval jihlavský rodák Alois Geisler.
V lodi na straně evangelia stál oltář s obrazem zvěstování Panny Marie, na protější straně pak oltář s obrazem sv. Jakuba. Oba zmíněné obrazy, které maloval rovněž A. Geisler v roce 1822, již bohužel neexistují. Vzaly za své při vnitřních úpravách kostela v šedesátých letech našeho století.

Křížová cesta byla instalována v roce 1854. Byla však vyměněna ve dvacátých letech. Sochy svatých nacházející se v kostele byly všechny pečlivě restaurovány při zmíněné úpravě interiéru.

Farní obvod senožatský zahrnuje od nepaměti mimo Senožat i Otavožaty, Čihovice, Nečice, Tukleky, Syrov a Děkančice.

Poloha

přidat fotografie