Hrádek nad Nisou (město) [1319]

Hrádek nad Nisou - Území leží v geograficky zajímavé a exponované poloze na okraji urbanizovaného pásu Liberecké sídelní aglomerace. Dřívější diskuse o tom, zda Hrádecko je součástí a okrajem tohoto pásma nejsou po otevření hranic podstatné. Do popředí se dostává význam jeho polohy přímo v geografickém (sídelním) těžišti rozsáhlé a souvisle urbanizované zóny v povodí horní Sprévy, Mandavy, horní Nisy a Kamenice, zahrnující území od Schirgiswaldu přes Varnsdorf, Žitavu, Liberec až po Tanvald, s cca 330 tisíci obyvateli. Tímto územím prochází podél Nisy výrazná a historicky významná trasa spojující oblast Horní Lužice (Saska) a Šluknovska s Libereckou kotlinou a dále vnitrozemím Čech, sledující evropsky významnou koncentraci osídlení, výroby, obchodu a kultury. Poloha na rozhraní tří států, která byla po 40 let jednou z hlavních příčin stagnace tohoto území, se nyní stává východiskem nové mezinárodní spolupráce v rámci Euroregionu Nisa.
Historie - Na severu země České, uprostřed vidlice, utvořené dvěma výběžky, sahajícími až do Saska, leží přívětivé pohraniční městečko Hrádek n. Nisou. Na jihu a jihovýchodě jest obklopeno hustě zalesněnými výšinami Ještědskými a Lužickými horami. Na sever a severozápad otevřená krajina tvoří hranici mezi Československem a Německem, respektive Saskem. Krásné květinové město Žitava v Sasku je nejbližším sousedním městem Hrádku, vzdáleného asi půl hodiny od československých hranic. Tato dvě města jsou po staletí dějinně a hospodářsky spojena, neboť tvořila významný dopravní uzel z německých zemí na jih. Dějiny města Hrádku jsou až do 12. století ponořeny v temnoty. Z předhistorické doby jsou zde určité známky, které dovolují nahlédnouti do poměrů osídlení. Nejlepším důkazem je nález kostry v Hlavní třídě (r. 1929), o které praehistorikové tvrdí, že náležela člověku, který žil v mladší době kamenné, tudíž v době, která sahá až k roku 2000 př. Kristem. Tyto lidské stopy v údolí Nisy se připisují Indogermánům. Následovala doba bronzová (2000 až 800 př. Krist.), a pak doba železná (800 až 500 př. Kr.), kdy žili Ilyrové. Tento indogermánský kmen vyvinul tehdy v Horní a Dolní Lužici, ve Slezsku, Sasku, Čechách a na Moravě jednotnou kulturu vysokého stupně. Zdá se, že zbytek z této doby se zachoval ve jménu "Neisse" (Nisa). Toto slovo není ani z němčiny, ani ze slovanských jazyků, lze je ale nalézti na poloostrově balkánském, pozdějším to sídle Ilyrů, kde znamená "řeka" nebo "voda". Během 5. století byli Ilyrové vytlačeni ze svých sídel Germány a keltickými Boji. Téměř po 1000 let byli Germáni pevně usazeni ve východním Německu, odkud pak zaplavili sudetské země v době stěhování národů 400-600. Do opuštěných krajů přistěhovali se pak Slované. Dle úsudku Šimákových a profesora Gieracha nebyli obyvatelé nynějšího údolí Nisy Čechové, nýbrž Sorbové. To byly slovanské kmeny, které se přistěhovaly z východu do severních krajů českých a do Saska. Dobu přistěhování však nelze přesně určiti. Názvy Grottau (německý název Hrádku), "Dánis" a "Ketten" - Chotyně, jsou pravděpodobně původu sorbského. Zejména Hrádek lze vyvoditi, že zde stál hrad, do něhož chvátali obyvatelé okolí v čas nebezpečí. Jelikož se toto jméno v jižní Lužici jinak nevyskytuje, zdá se, že tento hrad měl v tamním kraji velký význam a že byl asi jakousi kmenovou tvrzí. Roku 1200 se přistěhovali ze západu němečtí sedláci, usadili se v málo obydlených slovanských zemích a změnili je dle staroněmeckých právních a hospodářských způsobů. Veškeré pozemky patřily německému králi, který je propůjčil dle tehdejšího zvyku jednou markraběti míšeňskému, pak zase vladaři českému. Oblast byla rozdělena v menší části, které byly pod ochranou hradu, což možno odvozovati z názvů hor u Žitavy, Chrastavy a u Varnsdorfu, na kterých byly hrady. V době, kdy se zápisy prvé zmiňují o Hrádku nad Nisou (r. 1235), přešel tento kraj z majetku míšeňské diecése do rukou diecése pražské. Po hradu "Grafenstein" je město Hrádek nad Nisou se svým farním kostelem a se sousedními obcemi Oldřichovicemi a Malým Šanovem po prvé zaznamenáno r. 1287. Tyto obce jistě existovaly již dříve, což je zřejmé z církevních soupisů. Roku 1310 bylo panství "Grafenstein" přiděleno zemi České. Města tohoto okresu měla právo konati výroční trhy. Město Žitava však pravděpodobně bojovalo proti tomuto právu, neboť král Václav rozkázal dne 13. října 1411, že se na vzdálenost 1 míle od Žitavy ani chleba na prodej péci, ani pivo vařiti, ani dobytek zabíjeti a maso prodávati nesmí. Tímto zákazem ovšem byl Hrádek nad Nisou ležící v okruhu 1 míle, velmi poškozen. Městečko trpělo též hodně válkami. Za husitských válek bylo úplně zničeno a spáleno. Jen s velikými obtížemi se obyvatelé zotavili z těchto pohrom a teprve po roce 1500 stala se z těchto rozvalin opět lidská obydlí. Též třicetiletá válka se svými hrůzami způsobila zde veliké škody a počet obyvatelů, roku 1265 - 300, klesl ke konci třicetileté války na 150, což nutno připsati na vrub válečným hrůzám a epidemiím (moru). Roku 1713 bylo město znovu zachváceno morem, na paměť čehož byl postaven na Staroměstském náměstí sloup, který je dodnes zachován. Taktéž všemi ostatními válkami byl Hrádek velmi postižen: Sedmiletá válka, bavorská válka, události r. 1800, dále válečná léta 1813 a 1866. K těmto bědám přidružily se ještě epidemie, požáry, špatné úrody a doby hladu. Město Hrádek má dnes (psáno v roce 1937) 4200 obyvatel, s nejbližším okolím skoro 10000. Národnostní poměr je 90 % Němců proti 10 % Čechů. Obyvatelé mají svá zaměstnání v průmyslu, řemesle nebo v obchodě. Hrádek má katolický (r. 1286) a evangelický (r. 1901) kostel, hezkou radnici - bývalé to panské sídlo ("vinný sklep" byl roku 1697 znovuzřízen, roku 1797 opatřen loubím), která byla r. 1930 úplně přestavěna a přizpůsobena novodobým požadavkům. Dále je v místě městská spořitelna (1887), úvěrní a spořitelní spolek (1867), poštovní, telegrafní a telefonní úřad, četnická stanice, celní úřad, odděleni finanční stráže a od 15. května 1936 expositura státní policie.

Poloha

přidat fotografie