Přes 100 m dlouhá a asi 10 m vysoká skalní hradba vznikla v důsledku mrazového zvětrávání odkrytého skalního masivu na vrcholu kopce. Trhacími účinky mrznoucí vody vznikly po stranách výchozu mrazové sruby. Jejich stěny postupovaly směrem k vrcholu, až se přiblížily natolik, že utvořily protáhlý hradbovitý výchoz. Oba konce skalní hradby se rozpadají na nakupené bloky. Jednotlivé bloky se nacházejí i na plošině v okolí skalního výchozu, kam byly rozvlečeny soliflukcí (soliflukce = půdotok, plíživý pohyb půdního pokryvu po svahu). Na skalních výchozech velmi dobře vyvinutá původní kvádrová odlučnost, která je zvýrazněna zvětráváním žuly podél puklin. Tři na sebe kolmé odlučné směry doplňují trhliny kosých směrů. Místy je ve svrchních partiích patrná i odlučnost žokovitá, tvořená jakoby na sebe naskládanými plochými oblými balvany (ukázkovým příkladem tohoto jevu je přírodní památka Moučné pytle ve Slavkovském lese). Na povrchu zvětralé žuly lze místy pozorovat selektivní vyvětrávání („vypadávání“) odolnějších živcových vyrostlic.
V minulosti byla Dračí skála oblíbeným vyhlídkovým místem, v současné době je kvůli vysokému lesnímu porostu výhled omezen. Na jih od ní se nachází přírodní rezervace Oceán, smrkovými lesy obklopené rozsáhlé vrchoviště s ostřicí mokřadní a porosty borovice blatky.
Tento text pro Vás připravil Michal Urban.