Jestliže kostely ukazovaly na bohatství bohabojných měšťanů a radnice coby sídla úřadů zase na bohatství města jako takového, budovy jako rýmařovské lékárna reprezentovaly bohatství plynoucí z průmyslu, řemesel a obchodu. V klasicistní budově lékárny totiž dlouho sídlila kavárna. Tam chodili rýmařovští strávit volný čas a utratit peníze těžce vydělané (nikoliv však nuzné) v místní brokátce a jiných továrnách. S úpadkem textilníctví pak nastal i úpadek kavárny, brzy ji vystřídal Baťa. Ten zde byl i dlouho po skončení druhé světové války a výměně německy mluvícího obyvatelstva za česky mluvící. Bohužel se budova nezachovala celá, levé křídlo muselo být pro špatný stav zbouráno. V 90. letech minulého století byla budova jednou z prvních, které v Rýmařově prošly rekonstrukcí, přitom byla provedena vkusná dostavba nového levého křídla, které respektuje zdejší podmínky například břidlicovou střechou, která vždy byla pro Rýmařovsko typická. Kromě účelům lékárny slouží dům i obytným účelům. Jeho zachráněním při již zmíněné rekonstrukci byl splacen veliký dluh rýmařovskému náměstí, budoval se totiž zachovala jako jediná původní ze západní strany náměstí, které je od 40. let částečně otevřeno nepříznivým povětrnostním vlivům.