Dobšice (obec) [43480]

"Dobsici" - takto byla zapsána naše ves v zakládací listině premonstrátského kláštera v Louce ze dne 25. října 1190. Ten název je zřejmě odvozen od osobního jména Dobeš, ovšem později byly užívány názvy jiné: Stošíkovičky, Tesswitz - v různých obměnách. Původní pojmenování bylo obci vráceno po vzniku Československé republiky. České osídlení v době založení kláštera bylo postupně rozšiřováno německými kolonisty, kteří se nakonec stali převládající národnostní složkou vesnice. Národnostní složení se pak prudce změnilo v letech 1945-1946 v důsledku porážky hitlerovského Německa ve druhé světové válce.

Přestože písemných dokladů o dotycích s historií není mnoho, naše ves díky své poloze byla historií poznamenávána často. Dokazují to archeologické nálezy. Jsou tu zachovány stopy neolitického člověka (keramické střepy, kamenná sekyra), stopy doby bronzové (spona do šatů - asi keltský výtvor), římská perioda (stříbrné římské mince), svědectví o germánském osídlení před stěhováním národů (osmdesáticentimetrový meč).

Osobité místo mezi těmito památkami zaujímají dva pískovcové kříže - některé prameny je dávají do souvislosti s cyrilometodějským obdobím našich dějin, rezervovanější názory je označují jako smírčí kříže ze 16. století. Také obchodní cesta z uherského Ostřihomu a Bratislavy, vedoucí podél řeky Dyje přes Dobšice ke Znojmu a dál pak jako cesta haberská k Praze, zajišťovala setkávání s okolním světem. Nejméně příjemné kontakty s historií představují samozřejmě války. Při jedné bitvě o Znojmo mezi rakouskými a francouzskými vojsky v r. 1809 Dobšice málem celé lehly popelem.

Čím se živili naši předchůdci? Vzhledem k příznivým klimatickým a půdním podmínkám již brzy získává převahu zemědělství a z něho poměrně časně asi pěstování vinné révy. Naše vesnice patřila k nejvýznamnějším vinařským obcím kraje. V r. 1678 26 ,luckých" poddaných u nás obdělávalo 236 čtvrtí vinic a v r. 1897 v seznamu největších vinařských obcí jsou na 8. místě jmenovány Dobšice s 63 hektary vinic, dnes se vinná réva pěstuje jen na 28 ha. Svědectvím bývalé vinařské slávy jsou tu tři vinařské sklepní uličky a množství vinných sklepů uvnitř jednotlivých stavení přímo ve vsi.

Od poloviny XIX. století i v Dobšicích vzrostl význam pěstování okurek. Finanční příjem z jejich prodeje patří do dneška k významným zdrojům domácího rozpočtu drobných pěstitelů. Během prvních padesáti let tohoto století se ve vsi vystřídaly tři okurkárny, ještě krátce po r. 1945 tu prosperovala okurkárna p. Wojny. O obyvatelích vesnice se z historických pramenů dozvídáme jen velice málo. Bezesporu největší osobností Dobšic je Johann Lahofer, truhlář a řezbář. Ani o něm se nedochovaly podrobnosti z jeho života, ovšem dodnes se můžeme obdivovat jeho dílu. V louckém kostele ve Znojmě lze zhlédnout bohatě vyřezávané lavice s vyobrazením scén ze života sv. Norberta. A v Praze ve Strahovském klášteře je instalována skvostná knihovna, sestávající z nádherných skříní a knihovních regálů z ořechového dřeva, bohatě vyřezávaných a situovaných do dvou pater s ochozem a sloupkovým zábradlím. Ziskovým artiklem dobšického zemědělství bývalo též pěstování třešní a zvláště meruněk.

Mimořádný význam pro stavební rozvoj Znojma a okolí mělo několik cihelen, které se nacházely anebo těžily cihlářskou hlínu na našem katastru. Už v r. 1873 je uváděna existence továrny na výrobu hliněného zboží, v r. 1924 První jihomoravská výrobna betonových dutých kamenů s. r. o. a ve stejném roce továrna na výrobu elektrických zapalovačů. Na sklonku 60. a počátku 70. let tohoto století Dobšice předaly značnou část svého katastru sousednímu Znojmu, to pak v získaném prostoru rozšiřovalo svou průmyslovou zónu. V období sloučení se Znojmem (1976-1992) vyrostla v obci sídliště rodinných a bytových domů, počet obyvatel se téměř ztrojnásobil. Nové části svým vzhledem a vybavením kontrastují se starou vesnicí, a tak vyrovnávání rozdílů mezi starou a novou zástavbou je aktuálním úkolem dnešního zastupitelstva.

Poloha

přidat fotografie