Osečná (město) [5815]

Osečná v roce 1850 patřila pod soudní okres Český Dub a politický okres Turnov. V roce 1869 z důsledků národnostních třenic byla Osečná přidělena pod soudní okres Mimoň a politický okres Česká Lípa. V roce 1939 byla Osečná se sousedními obcemi Kundratice, Janův Důl, Kotel, Zábrdí, Náhlov a Cetenov přidělena pod zemský okres Liberec.

Nejstarší pečeť Osečné je hlava orla, která patřila do znaku pánů z Opersdorfu. Město Osečná leželo na Ploučnici a mělo 133 domů v době kolem roku 1900. Mělo 11 českých obyvatel a 828 německých. Od roku 1890 zde byly farnost sv. Víta, četnická stanice, pětitřídní škola, záložna, tři mlýny, výrobna bačkor a pantoflí a tkalcovna. Konaly se zde pravidelně výroční trhy. Kdy a kým byla Osečná založena, není zcela známo. V roce 1565 zde byl postaven kostel Karlem Biebersteinem. V roce 1576 povýšil Rudolf II. na přímluvu svobodného pána von Oppersdorf Osečnou na město se znakem orla se zlatou korunkou a s nápisem Sigilium oppidi ossensis 1576. Jako představitelé se uvádějí před reformací tyto úřední osoby: starosta Hans Kroschel, starší soudce Klemens Simon a mladší soudce Jakob Kroschel. Od roku 1870 měla Osečná četnickou stanici. Písemnosti obstarával městský písař (potarius). Poslední, kdo tento úřad zastával, byl Robert Růtha z Chrastné, který padl za druhé světové války. Posledním německým starostou byl Franz Zimmerman, který v roce 1945 předal úřad starousedlíkovi Slukovi, což byl Čech s přezdívkou ‚chudák‘.

Veškeré písemnosti ležely přeházené na půdě radnice. Učitel Oskar Nositscha dal podnět k jejich přenesení do budovy školy. Válka bohužel zabránila převzetí všech písemností, i když se do toho v té době zapojil architekt Thům z památkového úřadu. Pro nedostatek místa bylo vše umístěno v soukromém domě. V roce 1945 zachránil tyto před zničením český usedlík holič pan Šlambora. Tyto písemnosti předal Okresnímu archivu v Liberci. Konec 2. světové války byl v Osečné dne 7. května 1945, kdy do obce vpochodovala Rudá armáda. V závěsu za nimi partyzáni. V následujících týdnech bylo německé obyvatelstvo vyhnáno z jejich domovů se zavazadlem o váze pouhých 30 kg.

Příjmení z roku 1620 potvrzují, že již před tímto letopisem zde bylo německé obyvatelstvo a že zde nenastala germanizace až po bitvě na Bílé hoře. Dokazují to jména jako: Anders, Kroschel, Neugrbauer, Frohlich, Arnold, Pfeiffer, Engell, Pohl, Muller, Tuche, Gabriel. Z doby předhusitské se zde ukazují jména Lofler, Wendt a Moller. V knize daní z roku 1654 čítá Osečná 23 měšťanů, 15 chalup a 21 malorolníků. Z důvodu tehdejší války bylo 5 selských, 5 chalupářských a 21 rolnických stavení opuštěno. V roce 1713 prokazuje katastr 43 měšťanů, 2 malorolníky a 48 domkařů. Kronika (městská kniha) byla založena v roce 1548 a do roku 1860 vedena bez přestávky. První radnice je známa z roku 1606. Poslední byla postavena na spáleništi po velkém požáru v roce 1831. Na soudní právo, které Osečná měla do roku 1769 se váže označení Galgenberg—Šibeničák, později zvaný Schillerova výšina, kde byly vykonávány rozsudky. Když ale mělo město dostalo za povinnost zaměstnat písaře, Osečná se soudního práva zřekla, protože výplata syndikuse by převyšovala výdaje města. Osečenský hrdelní soud mohl také udělovat trest smrti a na Šibeničáku oběsit, nebo hlavu setnout. Soudce měl k ruce správce věznice a dozorce. Zvláštním trestem bylo udržování cest. Tuto práci museli vězni vykonávat v poutech a železech. Stav obyvatelstva se zmenšil z původních 950 v roce 1834 na 601 v roce 1939 z důvodů vystěhování, malé porodnosti a epidemií. České obyvatelstvo činilo 11 osob a židé 9 osob.

Vždy tu bylo nejvíce zemědělců. V roce 1654 bylo obhospodařováno 770 strichů polí. Ze zemědělských zvířat zde bylo 37 tažných (krávy a voli), 130 krav dojných a 37 jalovic. V roce 1680 napadli Náchodští a Čáslavští sedláci Osečnou. Povstání proti robotě bylo bezvýsledné, bylo potlačeno vojskem hraběte Haranta. Podle později nalezené knihy daní byli řemesla a živnosti zastoupeny takto: 1 hostinský, 3 zámečníci, 8 tkalců, 3 pekaři, 1 mydlář, 5 obuvníků, 1 řezník, 1 zedník, 1 truhlář, 2 kovárny a 2 mlýny. Obec se po Třicetileté leté válce rychle vzchopila a v roce 1713 vykazuje přírustek řemeslníků a živnostníků: 1 hostinský, 5 řezníků, 12 obuvníků, 1 mydlář, 5 kováren, 6 pekařů, 6 krejčích, 6 mlynářů, 20 tkalců, 1 barvíř, 2 vahaři, 1 pletař punčoch a 5 dělníků. V roce 1598 bylo obci propůjčeno právo várečné a tím se Osečná zavázala, že jiné pivo kupovat nebude. Po roce 1642, když Švédové pivovar zbourali, nebylo toto privilegium obnoveno.

V roce 1639 provozoval hostinskou živnost Kaspar Seidl. Je to nejstarší známý majitel hostince a Hans von Oppersdorf udělil zvláštní privilegium pro vývěsní štít se znaky tří zlatých lastur. Později se pohostinství zrušilo a Karel Seidl se věnoval už jen zemědělství. Posledním obyvatelem tohoto bývalého pohostinství byli Karel Suske, Kopalovi a JZD. Tento dům byl 1968 zbourán a na jeho místě postavena bytovka. Bližší informace víme i o cechu pekařů, jehož list byl zachován. Cechovní list byl propůjčen roku 1588 Margaretou Oppersdorfovou — paní ‚auf Aicha‘. Při pořizování patřili k cechu pekaři Chrystoph Arnold, Hans Kroschel, David Arnold, Michel Kynsel, Fabián Pfeiffer, Georg Engell, Jakob Kroschel a Zacharias Pohl. Mlynáři byli Valter Muller, Hans Tuche, Christopf Anders, Gabriel Wilf a Kaspar Anders. V roce 1934 založil Wilhem Prokop, který pocházel z Křižan, v Osečné mlékárnu. Mléko se poté sváželo z 29 obcí, a už v roce 1930 postavil Emil Hain pilu kde se ve druhé světové válce vyráběly bedny na munici. Protože Osečná leží stranou, nedosáhla nikdy zvláštního významu. Také výstavba silnic byla započata v druhé polovině minulého století. Silnice mezi obcemi Luhov, Stráž pod Rlaskem, Osečná, Kotel a Český Dub vznikla v letech 1853-1855. Silnice Osečná-Druzcov vznikla v letech 1866 až 1867. Silnice Osečná-Kuřivody, po 2. světové válce násilně zavřená, vznikla roku 1875. Silnice Osečná-Zábrdí byla postavena v letech 1906-1907. Byly plánovány i železnice a tramvaj tunelem pod Ještědem z Liberce, které plánoval baron Libick.

Teprve výstavba železnice Teplice-Liberec v roce 1900 přinesla jakési spojení se světem. Bohužel nejbližší železniční stanice byla vzdálena 7 km v Křižanech. První autobusová linka spojovala Osečnou s Hamrem na Jezeře, Stráží pod Ralskem a Křižany. Příkrá silnice na nádraží do Křižan dovolovala často jen šestikilometrovou rychlost. Po vypuknutí 2. světové války byly autobusy zabrány pro armádu, z nichž nebyl ani jeden po válce vrácen. V roce 1919 zřídil zemědělec Adolf Weiser z Lázní Kundratic soukromou autobusovou dopravu na lince Osečná-Křižany. Po připojení k „třetí říši“ byla tato převzata říšskou poštou a později rozšířena. Jezdilo se do Stráže a do Mimoně.

Pošta v Osečné byla založena v roce 1862. V roce 1895 byl osazen telegraf a po roce 1922 telefon. Prvním poštmistrem byl Karl Fiedler, přičemž pošta zaměstnávala jednoho městského listonoše a dva přespolní, kteří museli denně projít až 20 km. Posledním německým poštmistrem byl Reihard Groschel, který v roce 1945 předal tento úřad panu Tománkovi. Už v roce 1564 žádal Karl von Biberstein císaře Maxmiliána, aby jeho městečku povolil 2 výroční trhy a 1 týdenní. Císař Josef II. Tržní právo rozšířil a Okresní hejtmanství v Turnově roku 1850 povolilo rozšíření na 5 výročních trhů, které se rozšířily o prodej dobytka a koní. Týdenní trhy přepustila v roce 1792 Osečná Českému Dubu. Na trzích se zde prodávalo obilí, zelenina a ovoce, maso, len, pluhy, saně, trakaře, lopaty, dřevo, perníky apod. Na výročních trzích bylo až 147 stánků (1830), kde se dalo koupit střižní zboží, galanterie, železo, sklo, hrnčířské zboží z Jablonného a Křižan, konfekce a čepice z Liberce. Nechyběly ani speciality jako turecký med či koňské buřty řezníka Wolfa z Liberce. O tržních dnech tu bylo velice živo, přicházelo hodně koupěchtivých z okolí a tak se Osečná stala jednou velkou nákupní metropolí. Musíme se také zmínit o spořitelně a kampeličce, která byla založena v roce 1869 na popud zdejšího poštmistra Fiedlera.

K farnosti Osečná patřily též obce Kundratice, Ocasov, Druzcov, Janův Důl, Břevniště, Chrastná, Kotel a Zábrdí. V letech 1352, 1369 a 1405 se platilo v kostele 3 groše desátků. K porovnání se sousedními kostely to bylo velice málo. Kupříkladu ve Stráži pod Ralskem se platilo 9 grošů, ve Svébořicích 6 grošů a v Brništi 9 grošů. Z toho se dá usuzovat, že fara v Osečné byla velmi chudá. Faráři v době předhusitské byli Bernard 1363, Martin 1392 a Nikolaus 1395. Osečná patřila pod děkanát Jablonné v Podještědí a arciděkanát Mladá Boleslav. Posledním předhusitským farářem byl pravděpodobně Albert. Osečná byla v roce 1444 husity zničena. Teprve kolem roku 1460 zde mohla katolická církev opět sloužit mše. Další velký zásah do náboženského života přinesla reformace. Jako první je zde znám Michael Tylenius. Na popud Karla Biebersteina se Osečná zmohla na tehdejší dobu mohutný boží stánek (dům). Za účasti pastora Tyleniuse, starosty Hanse Kroschla, učitele Franze Grunewelda, kostelníka Hanse Neumana a Michela Anderse byl 8. dubna 1565 položen základní kámen. Roku 1568 byla stavba dokolnčena.

V kostelní hrobce byli pohřbeni rodinní příslušníci Biebersteinů, Nosticů a Schleiniků. V roce 1612 daroval starosta Jakob Kroschel křtitelnici. Hansi Kuglerovi bylo uloženo natahovat hodiny. Pod vedením vévody Albrechta von Wallenstein, kterému patřilo panství „Dub“, nastala protireformace. Posledním evangelickým farářem byl Christoph Ziegler, jež byl posléze vypovězen. Osečná se tím stala pobočkou Dubskou. Duchovním pastýřem se stal roku 1627 Adam Baltasar, pod kterého patřily farnosti Hodkovice a Rychnov. Farníci se ale proti rekatolizaci stavěli a odmítali platit desátky. Mluvčí tohoto povstání Christoph Thum (Jenišovský mlynář), Johanes Hahn, Nikolaus Polt a Michal Raim byli potrestáni a vězněni. Další povstání o několik let později vedli Michael Groschel, Fridrich Polt a Kristoph Kanner. Teprve nástupem dvou jezuitských páterů byla roku 1653 oznámena rekatolizace. Je podivuhodné, jak dlouho a tvrdě ještě část obyvatelstva lnula k luterismu. Za faráře Kaspara Josefa Beckera se Osečná opět stala samostatnou farností. Tehdy církev čítala 3 037 katolických občanů, Osečná 768, Kundratice s Ocasovem 44, Druzcov 644, Janův Důl 347, Kotel 383, Chrastná 141, Zábrdí 244 a Vlachové 80. Patrony byli majitelé panství Dub. Nejstarší farní kronika byla založena roku 1663.

Před rokem 1614 měla Osečná dva hřbitovy. Jeden u kostela a druhý mezi Osečnou a Dolní Osečnou, později přejmenovanou na Kundratice. Na příkaz císaře Josefa II. musely být hřbitovy vně obcí zrušeny a proto se pohřbívalo pouze na dolním hřbitově. V roce 1903 založila obec hřbitov při silnici do Holiček pro Osečnou, Kundratice, Chrastnou a Kotel. Obce Zábrdí, Druzcov, Břevniště a Janův Důl si založily vlastní hřbitovy. V roce 1789 byly zinkové rakve z kostelní hrobky prodány za 213 zlatých ve prospěch kostela v Osečné. V kostele se nachází náhrobní kámen Karla von Biebersteina. Roku 1810 se muselo odevzdat stříbro na C. & K. mincovní úřad.

Při silnici do Kotle nad Osečnou na vršku stojí skupina soch, lidově zvaná „U třech svatých“. Postavy jsou v životní velikosti. Tento památník byl postaven roku 1714 klášterem sv. Jakuba, jako dík za záchranu před tureckým nebezpečím. Mariánský sloup z roku 1720 zdobí náměstí. První prokázaná zmínka o škole za kostelem vypovídá o jejím prodeji roku 1611. Druhá škola stála při silnici do Kotle. Třicetiletá válka měla ve svém důsledku úpadek školství. Teprve v roce 1663 se objevuje učitel jménem Kaspar Guben. Školní obvod zahrnoval Horní a Dolní Osečnou, Druzcov, Janův Důl, Kotel, Zábrdí, Náhlov, Chrastnou a Břevniště. V kronice z roku 1698 je zapsáno, co mohl učitel používat: 1 akr pole na Šibeničáku, 1 akr při silici do Druzcova (zvaný školní zahrada), 104 strýchů žita, 1 strých ovsa, 6 metrů dřeva a 1 metr borovice na louče. Školné platil žák 1 krejcar týdně, když ale chodil na katechizmus a psal křídou, tak 1 krejcar a 3 denáry. Když psal inkoustem, tak 2 krejcary. Chtěl-li se učit aritmetiku a hudbu, pak již bylo školné 3 krejcary. Protože učitel zastával zároveň varhaníka, náleželo mu za pohřeb 30 krejcarů (podle stáří zemřelého až zlatka). Za rekviem 14 krejcarů, za výroční mši 7 krejcarů. Za zvonění za zemřelého se neplatilo. Zvonilo se první a poslední den při pohřbu. Chtěl-li někdo více zvonění, musel platit 14 krejcarů. Městské písařství mu přinášelo 2 kopy grošů. Kolem roku 1870 si zařídili samostatné školy Druzcov, Janův Důl, Zábrdí, Náhlov a Břevniště.

I přes úbytek žáků nevyhověla škola hygienickým požadavkům, prostorově byla škola v pořadí třetí za kostelem. Školský úřad naléhal na školní obvod Osečná k postavení nové školy. Po první světové válce nabyla na aktuálnosti myšlenka postavit novou školu, zároveň jako školu měšťanskou. V té době byla taková škola pouze v Dubu. Založením menšinových škol českou vládou byla stavba německé měšťanky v letech 1919-1920 ohrožena. To se také potvrdilo a posílilo myšlenku školní rady v Osečné postavit vlastní měšťanskou školu. Obce Náhlov a Janův Důl na základě českých zákonů obdržely vlastní české měšťanské školy. Osečná neměla možnost udržet menšinovou školu a tak hrozilo nebezpečí, že by německé děti musely chodit do školy české a tím by se odnárodnily. Stavba německé školy se stala nutností.

 Školní rada školního obvodu za předsednictví starosty Woithy z Osečné přijala odpovídající rozhodnutí, které tři přísedící schválili. Provedení tohoto rozhodnutí převzala nově zvolená školní rada ve složení: Daniel Jasche z Osečné, Franz Groschel a Josef Neuhauser z Lázní Kundratic a Josef Práger z Kotle. Učitelé byli zastoupeni řídícím učitelem Adolfem Mollerem a Franzem Zimmerem. Tuto obtížnou a rozsáhlou práci vzali na svá bedra hlavně Franz Groschel starosta z Lázní Kundratic a učitel Zimmer. Žádost o audienci u československého presidenta T. G. Masaryka měla úspěch. Franz Groschel byl přijat. Jeho spolucestující Zimmer a Groschel nebyli vpuštěni. Jako šofér s nimi jel W. Pirzkal, který měl taxislužbu. Poté byla stará škola prodána Dr. Alfrédu Pilzovi, který pocházel z Horního Hánychova. Nová (již čtvrtá) škola byla postavena v roce 1932 při výjezdu silnice směr Holičky. Plány vypracoval Ing. Bothe z Mimoně. Stavbu realizoval vedoucí stavby W. Leppina  z Hamru na Jezeře. Stavba byla dokončena během 100 dní. Těžkosti se vyskytly jen při financování. Bylo nutné sehnat 700 000 - 800 000 Kč. Jen neúnavnými přímluvami učitele Franze Zimmera měli úspěch. Pro význam německé školy rozhodl německý kulturní spolek přispět polovinou nákladů. Na zbytek potřebných peněz se zaručila půjčkou liberecká spořitelna. Pro velkorysé přímluvy umožnil liberecký okres po roce 1939 tento dluh vymazat. V roce 1939 se stal řídícím učitelem Franz Zimmer a byl jím až do roku 1945. Byla tady také jednotřídní menšinová škola česká. Byla v obecním domě, vedle radnice.

V 17. století leželo léčení občanů v rukou léčitelů. Georg Menzel tuto funkci zastával zde v Osečné v letech 1584-1664. Od té doby se léčitelství dědilo do roku 1828 v rodině Kammel. Už v roce 1596 měla Osečná i dřevěný vodovod. Voda byla odebírána z pramene při cestě k Jenišovskému mlýnu. Dřevěné potrubí leželo částečně v mlýnském náhoně. Na náměstí končil vodovod v kašně. V letech 1923-24 se pro Osečnou a Lázně Kundratice vybudoval vodovod nový. I pro ten se brala voda ze stejného prameniště. Čerpala se do vodojemu na Šibeničáku.

V těchto letech byl obvodním lékařem MUDr. Vlha a měl nastarosti 16 obcí. V Osečné byl lékařem MUDr. Pilz. Ve druhé polovině 19. století se zde projevily nakažlivé nemoci. V roce 1843 zemřelo na úplavici 93 osob, v roce 1850 na úplavici a na tyfus 80 občanů. V roce 1873 na neštovice 72 občanů, 1879 na tuberkulozu 16, roku 1890 na záškrt a spálu 39 osob. Zvlášť těžká osudová rána zastihla Osečnou dne 11. června 1825. Toho dne zachvátil obec požár a ohni padlo za oběť 25 domů, radnice, fara a kostelní věž. Všech 5 kostelních zvonů se roztavilo. Při druhém požáru shořelo 7 domů a městský mlýn. V roce 1862 byl založen spolek dobrovolných hasičů v Osečné. Elektrifikace se uskutečnila v letech 1920-21 napojením na dálkové vedení.

Poloha

přidat fotografie