Dražice (obec) [6574]

 

Oheň je dávný dobrý sluha člověka, ale zároveň i jeho největší škůdce. Někdy mezi roky 1830 – 1884 zakoupila obec Dražice od obce Táborské za 70 zlatých starou dřevěnou stříkačku, kde je zaznamenán rok 1830 a písmena A.R. V roce 1884 vypukl v domě pana Františka Malíka požár. Stříkačka byla k ohni dopravena, ale hasící práce neměly žádný řád. V obci se nacházelo dostatek lidí vhodných k výcviku k hašení, a tak učitel Leopold Kamberský založil v roce 1885 hasičský sbor, jehož se stal prvním velitelem. Novou, moderní stříkačku věnovala pojišťovací banka „Slavie“, když se u ní na požár pojistilo 80 čísel popisných. Hasiči si představovali větší stříkačku, než chtěla banka darovat, a proto si připlatili 100 zlatých.

V listopadu roku 1890 byl v Dražicích zřízen a otevřen poštovní úřad. Prvním poštmistrem byl pan Josef Kaprál. Jeden posel docházel 2krát denně na stanici Dražice – Vejrec a zároveň roznášel poštu v obci, druhý obcházel obvod Všechov, Zahrádka, Vejrec, Balkova Lhota, Radkov, Paseka, Drhovice a Meziříčí.

V lednu roku 1899 založily Dražice a Meziříčí Spořitelní a záložní spolek. Spolek vznikl za účelem podpory venkova poskytnutím levného úvěru. Úvěr byl krátkodobý, nejvýše 4 roky a dle stanov směl dosáhnout maximálně 50.000 Kč. Spolek byl nevýdělečný, rozpětí mezi úrokem z vkladů a zápůjček činil nanejvýš 1,5%. Z úvěru bylo možné zakoupit hospodářské stroje a potřeby (umělá hnojiva, zušlechtěné osivo…). Starostou byl zvolen mlynář Antonín Kobrzek, pokladníkem řídící učitel František Maděra. V roce 1904 spolek postavil mostní váhu a zakoupil hospodářské stroje, které za mírný poplatek půjčoval všem členům (dva secí jetelové strojky, dva drhlíky na jetel, elektrický motor, mlátičku – cepovku a trier).

1. března 1905 byl v Dražicích založen Čtenářsko-ochotnický spolek. Spolek byl velmi akční, nastudoval a sehrál mnoho her. O rok později převzal spolek od hasičů knihovnu, která v té době čítala 74 svazků. Za osm let činnosti spolku se knihovna značně rozrostla.

28. června 1914 byl v Sarajevu spáchán atentát na arcivévodu Františka Ferdinanda a jeho choť vévodkyni Žofii z Hohenbergu a Rakousko-Uhersko vypovědělo Srbsku válku. Na základě mobilizační vyhlášky rukovalo z Dražic 55 mužů. Řada z nich byla zajata v Rusku nebo Srbsku, někteří byli zraněni a někteří se nevrátili. Válka měla i hospodářské dopady. Muži byli většinou na vojně, pole obdělávali starci, ženy a děti. Politická správa rekvírovala dobytek, obilí, seno, slámu a brambory. Cenu určovali komisionáři. V říjnu 1917 byly sejmuty a odvezeny na válečné potřeby zvony z kostelní věže zvané sv. Marie a sv. Jan Křtitel. V září 1918 se začalo vyjednávat o míru. 28. října 1918 přišla do Prahy úřední zpráva, že Rakousko-Uhersko uznává oprávněné nároky Čechoslováků a Jihoslovanů na samostatný stát a že přijímá veškeré podmínky k příměří a míru.

V listopadu roku 1920 byla v Dražicích otevřena Lidová škola hospodářská. Zapsalo se 46 dětí. Učilo se ve čtvrtek a v neděli od 8 do 12 hodin. V příštím školním roce byly otevřeny již dva ročníky.

V roce 1922 pořádal sbor dobrovolných hasičů v Dražicích sbírku na stavbu pomníku padlým a zemřelým vojínům z Dražic ve světové válce. Výrobu zadali akademickému sochaři K. Gabrielovi z Chýnova. Ku příležitosti položení základního kamene se konala velkolepá slavnost, stejně tak jako při slavnostním odhalení 23. července 1922. Do základů byly vloženy zapečetěné lahve se spisy týkající se obce, obecního zastupitelstva, zdejších spolků, zejména sboru dobrovolných hasičů, seznam 28 vojínů padlých, zemřelých či nezvěstných, jejichž jména jsou zaznamenána na pomníku, tři kovové mince v hodnotě 1 Kč, 50 h, 20 h a jedno číslo časopisu „Náš kraj“.

V květnu 1923 byla obec připojena k elektrickému vedení a byl spuštěn elektrický proud. Od tohoto dne mohli lidé využít proud ke svícení, mlácení, řezání…  Tuto možnost v obci využilo 16 odběratelů energie.

V září roku 1924 byly slavnostně vysvěceny a zavěšeny nové tři kostelní zvony. Obci je věnovala Marie Hájková a její syn František, katolický kněz v Americe. Dva pojmenovali po dárcích a jeden po patronu kostela.

Od června 1925 byl uzavřen pro nedostatek místa a jiné závady hřbitov u kostela. O rok později byl společným nákladem obcí Dražice, Meziříčí a Drhovice zřízen „Nový hřbitov“ poblíž státní silnice zhruba ve středu jmenovaných obcí.

Od srpna 1925 začal jezdit mezi Opařany a Táborem třikrát denně oběma směry autobus. Majitelem byl pan Josef Legát, hostinský v Opařanech. O rok později začal obcí projíždět druhý autobus (majitel Antonín Vaněk ze Stádlce). Autobus, který pojmul asi 20 lidí, byl hojně využíván. Jízdné z Dražic do Tábora činilo 4 Kč. Téhož roku pořídil Antonín Legát druhý autobus. Ten byl pohodlnější, ještě větší, pojmul asi 30 lidí a v zimě se v něm topilo.

V roce 1928 se v obci objevil první osobní automobil. Koupil si jej obchodník V. Svačina z čp. 132. První nákladní automobil si koupil v roce 1929 obchodník František Vacek.

V lednu roku 1930 byla dokončena dostavba a rekonstrukce elektrické sítě a veřejného osvětlení. Veřejné světlení se skládalo ze 13 světel, která byla rozmístěna po obci.

V noci na 11. března 1938 v Rakousku proběhl státní převrat, Rakousko splynulo s Německou říší. Lidé se začali obávat války. Mezinárodní poměry mezi naším státem a Německem se den ze dne horšily. 23. září 1938 nařídil prezident republiky mobilizaci.  Následující den odcházeli za doprovodu rodin otcové a synové na nádraží. Z obce Dražice jich narukovalo 19. 29. září se sešly v Mnichově čtyři velmoci, Německo, Itálie, Francie a Anglie, kde se dohodly o úpravě sudetoněmecké otázky, a to, že tzv. Sudetské území, jenž je v Československu, bude připojeno k Německu. Také Slovensko a Podkarpatská Rus usilovaly o samostatnosti. 4. října zabralo Německé vojsko města Jáchymov a Karlovy Vary. Druhý den odstoupil prezident dr. Beneš. Dne 30. listopadu byl za prezidenta republiky zvolen dr. Emil Hácha. 14. března 1939 zaznělo z rozhlasu, že se Slovensko prohlásilo samostatným a že prezident Hácha odjel do Berlína k říšskému kancléři Hitlerovi. Druhý den ráno se rozšířila zpráva, že německé vojsko překročilo hranice Čech a Moravy. Byl zřízen Protektorát Čechy a Morava, který náleží do velkoněmecké říše a vstupuje pod její ochranu.

1. září 1939 začala válka Německa s Polskem. 3. září vstoupila do války proti Německu Anglie a Francie. Na potraviny, uhlí, šatstvo byly zavedeny lístky. Ceny životních potřeb stoupaly, a pokud byly některé druhy zboží volné, rychle z obchodů mizely. Továrny přestaly vyrábět mírové zboží a začaly se přeměňovat na válečné podniky. V roce 1940 byla dle nařízení obecní kronika odevzdána na okresní úřad do Tábora, takže od roku 1940 do roku 1945 se do kroniky nezapisovalo. Zápisy z této doby byly učiněny dodatečně po navrácení obecních kronik obcím po květnové revoluci roku 1945. V roce 1941 se válka rozšířila do dalších zemí – Jugoslávie, Balkán, Rusko. Do válečně důležitých podniků přiděloval úřad práce v Táboře také dražické obyvatele. V letech 1940 – 1942 bylo z Dražic dodáno jako povinná dodávka 139 ks hovězího dobytka. Povinně se dodávalo obilí, luštěniny, brambory, olejná semena, seno, sláma. Denně se do sběrny v kampeličce dodávalo mléko, jedenkrát týdně se v době snůšky odváděla vajíčka, na podzim byla povinná dodávka hus.

V létě roku 1942 koupil pan Jan Drda čp. 46 první traktor v obci. Je značky „Lanz-Buldog“ a velmi se osvědčil při všech zemědělských pracech, kde ho lze použít.

Na začátku roku 1943 se v Dražicích založil Sportovní klub. Na obecním rybníku na návsi zřídil hřiště pro lední hokej. Pro hřiště si Sportovní klub pronajal pozemek ležící východně od obce u státní silnice. Členové klubu si za pomoci obce pozemek upravili a oplotili.

V červnu roku 1944 se spojenci vylodili v Normandii. Rudá armáda postupovala k západu. Německo bylo nuceno bojovati na dvou frontách. Válka se chýlila ku konci. Dne 9. května 1945 Německo kapitulovalo.

V těchto dnech panoval v Dražicích na státní silnici od Tábora k Písku velký nebývalý ruch. Německé vojsko projíždělo obcí na motorových a jiných vozidlech se zbraněmi i beze zbraní směrem k západu. Podél silnice zůstalo mnoho motorových vraků a jiného vojenského materiálu. Po květnové revoluci přešla správa obcí na místní národní výbory.

V červnu roku 1947 se začal v Dražicích budovat rozhlas. Tvořilo jej sedm reproduktorů. Služba to byla úplatná, poplatek za vyhlášení byl stanoven na 5 Kč, za zahrání písně 10 Kč, pro cizí osoby 20 Kč.  Hasičský sbor a škola vyhlašovaly bezplatně.

V listopadu roku 1948 byl slavnostně zahájen provoz kina „Osvěta“, kdy obec získala filmový zvukový promítací přístroj. Kino bylo zřízeno na sále hostince „U Prchlíků“ čp. 31.

Na konci roku 1948 jsou v Dražicích tři obchody se smíšeným zbožím, řezník, pekař, holič, dva obuvníci, krejčí, kovář, kolař, sedlař. V obci jsou tři soukromé telefonní stanice. Národní školu trojtřídní navštěvuje 83 žáků, mateřskou školu 18 dětí. Denně dojíždí do zaměstnání mimo obec 90 osob, do Dražic jezdí za zaměstnáním 2 osoby denně a 1 týdně. V obci se nachází místní národní výbor (MNV) v čp. 134, sbor národní bezpečnosti (SNB) v čp. 134, poštovní úřad v čp. 87 a farní úřad v čp. 30.

V roce 1976 byl zavezen rybník na návsi „Návesák“, protože jeho znečištěná a zapáchající voda nepříznivě ovlivňovala estetické i hygienické prostředí obce. Na vzniklém prostranství byl zřízen park.

  

V listopadu roku 1977 byla slavnostně otevřena nová budova pošty, která stojí poblíž dominanty obce, kulturního domu. Ten byl slavnostně otevřen o rok později 15. prosince 1978.

V roce 1978 vznikla za dražickým kostelem první zahrádkářská kolonie v Dražicích – osada „U kostela“. O dva roky později vznikly mezi Dražicemi a Meziříčím kolonie „Padělky I“ a „Padělky II“. O další dva roky později se za prostorami vojenského cvičiště vytvořily další osady zahrádkářů „Skalka I“ a „Skalka II“.

V únoru roku 1985 byla slavnostně otevřena nová mateřská škola, kterou provozovalo JZD Dražice.

V důsledku politických změn v roce 1989 došlo k zásadním změnám ve složení národních výborů. Připravované právní úpravy postavení obcí jako samostatných subjektů hospodaření podnítily snahy občanů v místních částech obcí o osamostatnění a vytvoření svých samostatných obcí. Tak se rozhodly i jednotlivé části sloučené obce Dražice - Drhovice, Meziříčí, Radkov, Paseka, Balkova Lhota, Černý Les, Radimovice u Tábora, Nasavrky, Svrabov a Hejlov. Na základě výsledků lidového referenda vyslovili občané jednotlivých obcí souhlas s vytvořením samostatných obcí s platností od provedení komunálních voleb v listopadu roku 1990.