Slavkovská synagoga - se na původním místě uprostřed zástavby ghetta nalézala jistě od středověku, od doby konstituování židovské obce. Původní barokní vzhled staršího templu pocházejícího ze 16. století je znám ze dvou pohledů na město - od východu a západu, které v roce 1723 vytvořil Václav Petruzzi. Vidíme na nich rozměrnější vyšší obdélnou budovu vyjímající se mezi drobnými domky ghetta. Je kryta sedlovou střechou s valbičkami, západní průčelí je pročleněno dvěma, východní třemi vyššími okny, v obou štítech je větší oválné ležaté okno na půdu. Půdorysný zákres templu na plánu separace židovského osídlení z roku 1728 je pouze schematický. Synagoga, zle poničená ohněm v roce 1762, měla být po požáru znovu obnovena. Z půdorysné situace na katastrálním plánu z roku 1826 můžeme vyčíst, že vstup pro muže předsíní a pro ženy venkovním schodištěm do patra už byl pravděpodobně řešen na jižní straně. Ve zprávě z roku 1847 se píše, že byl tehdy templ stavebně upraven ve stylu románské gotiky. Ovšem již nedlouho poté, roku 1857, byla synagoga úplně zbořena a v následujícím roce na přibližně stejném místě od základů nově postavena v soudobém historizujícím slohu. Jméno autora návrhu není známo. Slavkovská synagoga je samostatně stojící patrová halová budova obdélného půdorysu se sedlovou střechou, na kratších stranách s mohutnými stupňovitými štíty ukončenými kamenným desaterem. Střešní krytinu původně tvořila, jak nás o tom zpravuje nápis v podstřeší z roku 1914, břidlice, dnes bobrovka. Členění fasády je pojato v novorománských formách s užitím vysokých oken, pilastrů, lezén, říms a zajímavých keramických prvků ve štítě. Synagoga je řádně orientována v ose východ-západ, vstup má ze západní strany společný pro muže a ženy. Vnitřní dispozice je tradiční - z předsíně se přímo vchází do hlavního modlitebního prostoru pro muže a po schodech do patra na galerii pro ženy. Hlavní hala je přestropena nepravou dřevěnou valenou klenbou, ostatní místnosti jsou plochostropé. Stěny síně bývaly vyzdobeny druhorokokovou iluzivní malbou s antikizujícími motivy, dlažbu tvořily kamenné čtvercové desky z opuky. Východní stěně vévodil z vyvýšeného pódia přístupný svatostánek s výklenkem pro skříň na tóry. Dřevěnou odstupňovanou galerii pro ženy odděluje od sálu poprseň ze stejného materiálu. Vybavení stavby doplňuje v předsíni zazděné kamenné rituální umyvadlo (kijor) a kované zábradlí. Synagoga sloužila bohoslužebným účelům do počátku 40. let, pak bylo vnitřní zařízení zničeno nacisty. V následujících desetiletích, minimálně od roku 1960, byla využita jako skladiště pro podnik Nábytek Zlín. Restitucí v roce 1991 byla vrácena původnímu vlastníku, Židovské náboženské obci v Brně. Postupná obnova synagogy, chráněné kulturní památky, byla zahájena v roce 1994 výměnou střešní krytiny a okapních žlabů a svodů. Po letech tápání v otázce budoucího využití bylo ve spolupráci s Městským úřadem ve Slavkově u Brna nalezeno vhodné řešení: adaptace pro městskou knihovnu. Na základě studie a prováděcího projektu z roku 1996 byla synagoga v letech 1996-8 nákladem 5 milionů korun kompletně restaurována. V průběhu prací došlo ke změně účelu využití budovy jako pracoviště, badatelny a depozitáře Státního okresního archivu Vyškov se sídlem ve Slavkově u Brna. V předsíni našla své místo menší muzejní expozice o historii a památkách zdejší židovské obce. Slavnostní zpřístupnění opravené synagogy spojené s odhalením pamětní desky obětem holocaustu ze Slavkova a okolí na průčelí budovy se uskutečnilo dne 24. května 1998.