Borová (obec) [8552]

Borová leží na Českomoravské vysočině při státní silnici ze Svitav na Hlinsko, asi 10 kilometrů od královského věnného města Poličky. Silnice se ovšem obce dotýká pouzeo krajově. Borová je na severní hranici chráněné krajinné území Žďárských vrchů a má s tímto komplexem mnoho společného. Povrchový ráz zdejší krajiny je poměrně jednoduchý. Vesnice leží v údolí vytvořeném dvěma pásy kopců. Údolím protéká Černý potok, po jehož obou březích je ves rozložena. Táhne se do délky asi 2 km. Borová leží asi 600 m nad mořem a polohou tou dáno je do jisté míry též její drsné podnebí. Nejvyšší kopec je kopec Betlémský (748 m n.m.) a na jihu o něco nižší Lucký vrch (737 m n.m.).
Pro celou oblast Poličska, do níž Borová patří, je charakteristická malá migrace. Borová má po řadu desetiletí přibližně stejný počet obyvatel (necelých 1000).

Ve větším časovém horizontu je nápadná i relativní vyrovnanost mezi počtem narozených a počtem zemřelých. Za zmínku stojí i jazyková čistota, česká národnost je v Borové téměř stoprocentní.

Obec Borová není jednoduchou obcí. Patří k ní řada osad: Blatina, Bukovina, Cerkytle, Dědek, Hatě, Svatá Kateřina

Počátky Obce Borová sahají skutečně několik staletí zpět. První písemná zpráva o Borové pochází z r. 1349, kdy byla Borová zmíněna jako farní osada kostela sv. Markéty. Obec patřila královskému věnnému městu Polička, z části Lichumburku. Velký požár v Poličce v r. 1845 však zničil mnohé písemné doklady o tomto kraji a tudíž i záznamy o Borové a jejich obyvatelích za nejméně dvě staletí. Tím nám zůstává i zahaleno jak osudné události (např. třicetiletá válka) se dotkly Borové a jejich obyvatel. Historie je svázaná se sousední obcí Oldřiš, která je starší, a obě zastavěná území podél Černého potoka na sebe navazují.
Katolický kostel sv. Markéty založili benediktíni – Jiří z Horní Police ve 14. století. Je to kostel zachovalý a velmi cenný. Z té doby pochází i založení kostela sv. Kateřiny v horní části obce. Evangelický kostel s farou byl založen až koncem 18. století. Nachází se poblíž kostela sv. Markéty v dolní části obce. Osídlení obce se vyvinulo v údolí podél Černého potoka a to na obou jeho březích. V horní části Borové je terén údolí plošší, a proto se zde zástavba rozšířila do jednotlivých osad a samot více do šířky. V jižní části katastru se vytvořily samoty na okraji Borovského lesa. Horní část vlastní obce se nachází u státní silnice
I. třídy, střední a dolní část obce je natažena podél potoka a silnice
III. třídy. Zde se osídlení vyvinulo v souvislou a nepřetržitou zástavbu. Typická jsou samostatná nízká selská stavení tzv. „Poličského typu“ vystavěná napůl ze dřeva a napůl zděná.
Kolem roku 1700 byla zde postavena škola, přirozeně dřevěná, která v r. 1892 byla nahrazena budovou z kamene.
Ve druhé polovině 19. století se Borové dostalo dvou vysoce důležitých institucí pro styk s ostatním světem:
- v roce 1874 byl v obci zřízen poštovní úřad, který měl ovšem podstatně širší působnost a obhospodařoval i tak vzdálené obce jako je Pustá Rybná a Březiny
- v letech 1896 –1897 pak bylo přikročeno ke stavbě železniční trati Svitavy-Polička-Skuteč a v Borové byla zřízena stanice pro osobní i nákladní dopravu; koleje byly v Borové položeny ve dnech 3. – 6. července 1897 a první vlak zde projel 18. srpna téhož roku.

Poloha

přidat fotografie