Dějiny obce Malé Hradisko a jeho nejbližšího okolí sahají hluboko do dávné minulosti. První historicky doložené osídlení v katastru obce je datováno do prvního století před naším letopočtem. Ve čtvrtém století před naší érou pronikly ze západních zemí na území Čech a Moravy početné keltské kmeny. Jedním z nejvýznamnějších starověkých měst na území Čech a Moravy bylo Staré Hradisko. Svou rozlohou a počtem obyvatel patřilo k mohutným starověkým městským sídlištím Existovalo v 1. století př.n.l. a rozkládalo se ve východní části katastru nynější obce Malé Hradisko.

Archeologické nálezy svědčí o kulturní a hospodářské vyspělosti obyvatelstva, které bylo na svou dobu vysoce organizované, disponující dostatečným počtem řemeslníků různých odvětví. Z dílen dovedných a zručných řemeslníků vycházely výrobky pro vlastní potřebu, ale také pro obchod. Přečetné jsou nálezy pracovních nástrojů – kleště, kladiva, dláta, pilníky, srpy, kosy, dláta, nože, nůžky, pily na dřevo, ale také řetězy, hřebíky, klíče, kování všeho druhu apod.. Velmi rozšířená byla výroba keramiky na hrnčířském kruhu, který Keltové k nám přinesli. Výrobu skla dokládají nálezy hrudek surového skla modré, hnědé a zelené barvy, ale i hotových výrobků, zejména perel a korálků. Významné jsou rovněž nálezy zbytků nádob z foukaného skla. K dalším nálezům patří bronzové a kostěné hřebeny, malá zrcátka, toaletní soupravy s pinzetou. Svědectvím technické vyspělosti a tvůrčí vynalézavosti keltských šperkařů jsou ozdobné předměty jako spony na šaty, prsteny z bronzu a ze železa, bronzové náramky, ozdobná kování, zvířecí plastiky atp...

Staré Hradisko bylo rovněž důležitým obchodním centrem. Regionální rozsah měl obchod s domácím obyvatelstvem, usídleným v hanácké rovině a na Malé Hané, při němž Keltové za své železářské výrobky získávali zemědělské produkty. Sami nebyli totiž v pěstování obilí a dobytka soběstační a chudý kraj, tehdy ještě hojně zalesněný, nemohl uživit tak velký počet obyvatel. Velký význam mělo Staré Hradisko jako jedno z center středoevropského obchodu s jantarem, který byl dovážen karavanami od Baltského moře a patrně dodáván i do Říma. O výskytu jantaru v tomto keltském oppidu se vědělo již v 16. století. Tato pozoruhodnost neušla Janu Amosu Komenskému, který na své slavné mapě Moravy z roku 1627 zakreslil Hradisko a označil je latinskou větou: Hradisko, kde se vyskytuje myrha – jantar (český překlad).

O výjimečnosti keltského oppida svědčí skutečnost, že toto mělo mincovní právo – právo razit peníze. Toto právo měli sami vládcové, významní velmoži nebo největší hospodářská centra. Keltské mince byly napodobeninou řeckých a římských mincí. Byly raženy ze stříbra a hlavně ze zlata (tzv. duhovky). Hospodářský a obchodní význam Starého Hradiska je patrný i z toho, že každé obydlí mělo malé vážky na převažování peněz. Duhovky o ryzosti zlata až 95% a váze 6,5g byly raženy v třetinkách a osminkách. Na přední straně se nachází pětipaprsková značka, připomínající ruku. Mezi archeologickými nálezy lze spatřit i hliněnou destičku s malými prohlubněmi na odlévání mincí.

Keltský lid však na Starém Hradisku dlouho nepobyl. Někdy na počátku našeho letopočtu náhle opustil svůj domov a odešel neznámo kam. Výsledky archeologických průzkumů nasvědčují tomu, že oppidum nebylo zničeno požárem či nepřátelským útokem. Obyvatelé se zřejmě obávali brutality divokých germánských kmenů, které se dostávaly na naše území a před jejich příchodem organizovaně evakuovali vzorně vybudované keltské oppidum.
O dalším vývoji osídlení katastru nejsme informováni, protože archeologický výzkum není zdaleka ukončen a absence písemných zpráv je naprostá.

První písemný doklad, vztahující se k osídlení našeho katastru je z roku 1358. Jedná se o záznam v zemských deskách olomouckých. Z latinského překladu se dovídáme, že Bernard z Čech, syn pana Lučka, zaměmil majetky za majetky, totiž v Hradišti na horách svou čtvrtinu, dva lány v Ohrozimi a jeden menší dvorec, s panem Janem z Boskovic, za statky ve vsi Bačkov, držené právem alodním. Nemusíme zdůrazňovat, že uvedený rok není rokem založení vsi, ale dokladem, že za vlády Karla IV. zde byla osada, žijící plně po způsobu své doby.

Příliš časté střídání majitelů nebylo pro vesnici Hradisko a jeho osadníky nikterak přínosné. Statek zřejmě vlivem své polohy málo vynášel a majitelé se nepokoušely o jeho zvelebení. Pro své držitele sloužila jen jako rozhojnění majetku. Bohatství hustých a hlubokých lesů nedovedli až do roku 1834 náležitě využít a prostí obyvatelé se jen mohli utěšovat, že nová vrchnost k nim bude vlídnější.

Významné písemnosti, vztahující se k dějinám obce Malé Hradisko, byly podepsány rychtářem a purkmistrem a opatřeny pečetí obce. Obecní pečeť z roku 1729 má oválný tvar, v pečetním poli je na štítku pečetní znamení: vpravo osmicípá hvězda, vlevo předmět o kterém se domníváme, že představuje nástroj na zpracování dřeva, snad nůž na krájení šindelů, jež se v obci vyráběly. Plochu v pečetním polina štítkem vyplňuje nápis 1729 a po stranách dvě osmicípé hvězdy, jež však mají funkci pouze dekorativní. V opisu čteme: PECZET DEDINY HRADISKA.

Osada Lerchenfeld (Skřivánkov nebo Křivánkov) byla pojmenována po obročním na Malém Hradisku Janu Nepomukovi Skřivánkovi, vznikla parcelací dvora započatou v roce 1785, užívala brzy po svém vzniku vlastní pečeť, která měla kulatý tvar. Pečetní znamení je mluvící, zobrazuje ptáka – skřivánka, stojícího na hroudách země. Nad znamením je v půlkruhu opis: KRZIVANKOV. Obvod pečetního pole je zdoben girlandou. Osada plynule navazovala na Malé Hradisko a majetek panského dvora byl rozdělen 32 žadatelům - familiantům.

Majetek, jenž je v určitý čas v obci zmiňován:
Rok 1481 – 2 mlýny.
Rok 1630 a 1654 – tvrz, poplužní dvůr, mlýn, 2 pily. Rok 1673 – pivovar.
Rok 1746 – kovárna, potašárna, palírna, octárna, hostinec.

V roce 1762 je též uváděna vrchnostenská hospoda. V roce 1782 ji opat kláštera prodal Josefu Liškovi z Lipové. V roce 1792 je uváděn jako majitel Kristián Krejčíř a od roku 1795 Andreas Stenz. Ten ji v roce 1798 prodal Ignáci Luňáčkovi. Po šesti letech, v roce 1804, se stává majetkem Jana Cetkovského. A rodina Cetkovských tuto nemovitost vlastní do dnešního dne i když ji nyní provozují jiní pod názvem „Hostinec U Cetkovských“.

Další historickou lokalitou v katastru jsou pozůstatky „Čertova hrádku“, jež se nacházejí nad hájovnou v Oklukách, které jsou součástí obce. Jediná písemné zmínky jsou z roku 1512 a 1519. Z nich vysvítá, že lokalita byla patrně již opuštěna. Přívlastek „Čertův“ napovídá, že se již tehdy vázaly k místu démonické pověsti, z nichž nejznámější je o hraběnce Zuzaně a loupeživých rytířích.

Z kulturních památek jmenujme kruhovou stavbu při vjezdu do obce od Prostějova, zapsaná je jako větrný mlýn v Brance. Na rozhraní mezi Malým Hradiskem a Skřivánkovem stojí kopie barokní sochy sv. Jana Nepomuského (originál uložen v depozitáři obce). Uprostřed vesnice je kaple z roku 1845, zasvěcená Panně Marii. Rovněž zajímavá je poslední „dřevěnice“ s šindelovou střechou, která má číslo popisné 30. Dalšími památkami jsou zvonice ve Skřivánkově se zvonem z roku 1776 a kaplička v osadě Okluky se zvonem z roku 1757, který zhotovil Melchior Schwan v Olomouci.