Obec Daskabát se rozkládá podél silnice z Olomouce do Lipníka nad Bečvou, na posledních svazích Oderských vrchů. Na místě dnešního Daskabátu stávala ves Otěhřiby, která patřila olomouckému biskupství. První zmínka je o ní z r. 1232,v roce 1841 se z ní zachovala pouze rychta a dvůr. V 16.století byla tato zaniklá ves znovu osazena, nazývala se nejprve Nová Ves /1568/, krátce nato /1581/ již Daskabát. Poslední majitel vsi byla olomoucká kapitula. Osadou Daskabátu byl do r. 1882 Kocourovec, který se od tohoto roku stal částí Přáslavic a přešel k olomouckému okresu. Daskabát náležel do roku 1949 soudnímu okresu Lipník nad Bečvou, poté se stal součástí olomouckého okresu. Obecná škola byla otevřena v roce 1883, zrušena byla roku 1977. Provoz školy byl znovu obnoven v září roku 1990.

Původ jména obce Daskabát: Před mnoha staletími se na místě dnešní obce Daskabát rozkládala ves Otěhřiby, která však zanikla, snad ve válkách. Stavení byla vypálena, lidé odešli. Koncem 15. století tu zůstal pouze opuštěný dvůr a rychta. Pole zarostla dubovým lesem, březinou a plevelem. Až kolem roku 1560 zavítal do těch míst správce panství tržic-kého pan Nikodém z Bobolusk se svým doprovodem. Procházeje se po břehu místního rybníka obrátil se ke svým mušketýrům s rozhodnutím: „Na tomto místě vystavím opět novou ves. Vyhledejte a přiveďte sem co nejvíce rodin. Dostanou svobodnou půdu na stavbu domů a budou, oni i jejich potomci, trvale osvobozeni od robot a všech dávek." Stalo se. Sešlo se nejprve šest nových osadníků, vesměs válečných vysloužilců, sedmým byl Ignác služebný, tak zvaný 'nádvorník' z hostince v Lipníku. Rod Nádvorníků žije v obci dodnes jako nejstarší z obyvatel. Celkem se sešlo dvanáct obyvatel, jimž přidělil pán z Bobolusk pole, jak slíbil - bez závazků. Nově vystavěná osada se nazývala zprvu Nová Ves. Po čase však staří osídlenci vymřeli a také zámek v Tršicích změnil majitele. Ti požadovali od osadníků Nové Vsi robotu a dávky. Osadníci však platit nechtěli, odvolávali se na dříve učiněné sliby a také na to, že jejich statky zaplatili otcové svojí krví ve válkách. Byli pozváni na zámek v Tršicích, aby byli přinuceni k placení. Po velmi rušné debatě jeden z osadníků tlumočil názor všech ostatních: „Platit nic nebudeme, nemáme čím. A i kdybychom měli, nezaplatíme. Raději dáme kabát nežli jediný groš." Byli ze zámku vykázáni - a neplatili dál. Vrchnost je však pozvala na zámek znova, aby je přinutila k poslušnosti. Když přicházeli k zámecké bráně, panský úředník již z okna prvního patra se smíchem volal: „Podívejte, dáškabáti už se hrnou." Ale ani tentokráte se osadníci nepoddali, pojmenování jim však už zůstalo. A jelikož název osady Nová Ves se vyskytovalo v okolí vícekrát, ujal prý se tento nový název "Dáškabát - Daskabát" velmi brzy. Bylo to kolem roku 1581. Nakonec se osadníci Daskabátu přece stali poddanými se všemi robotními povinnostmi a dávkami.

Zapomenutý Čert : A co Dalskabáty - hříšná ves, v niž zůstal také jeden zapomenutý čert? Získal Jan Drda k této půvabné české pohádce inspiraci právě tady, v Daskabátu? Starosta i místostarosta obce nás ujišťovali, že máme pohádkovou ves hledat kdesi v jižních Čechách. Jejich obec prý s Dalskabáty nemá nic společného. Jan Drda už nám na naši otázku neodpoví. Ostatně - záleží na tom tolik? Téměř půl století diváky (odhadem od osmi do osmdesátiosmi i více let věku) těší úsměvný příběh, v němž je podle zákonů pohádky zlo nakonec potrestáno a dobro odměněno. Dává jim vychutnat dramatické zápletky a křištálově čistý jazyk mateřštiny a navíc - ve zfilmované podobě - zůstane navždy spojen s nepřekonatelným hereckým výkonem velikánů českého dramatického umění, jakými byli a jsou Jiřina Bohdalová, Květa Fialová, Jana Paulová, Jaroslav Moučka, Josef Větrovec, Petr Haničinec či Bedřich Prokoš.