Území obce bylo dle archeologických výzkumů a nálezů osídleno již v době bronzové, tedy asi před 3 a půl tisíci lety. Kolem 6. stol. po Kristu osídlili zdejší kraj Slované (Češi) – Otovští, snad lidé či poddaní jakéhosi Oty. První písemná zpráva o obci jako takové pochází z roku 1239 z listiny, jež připisovala Otov a jeho obyvatele, společně s dalšími vesnicemi, klášteru v Kladrubech u Stříbra. Otovští sedláci a chalupníci odváděli své poddanské dávky kladrubským benediktům. Českému království v té době vládl Václav I. z rodu Přemyslovců. Další písemná zmínka o obci pochází z „berní ruly Plzeňské“ z roku 1379. Jednalo se o jakýsi daňový rejstřík doby krále Václava IV. Lucemburského, který měl čistě hospodářský charakter. Z 15. a 16. století pochází zpráva o rodu Rochců z Otova, kteří působili jako služebníci a purkrabí ve službách vyšší šlechty, především Ronšperků. Ti vlastnili městečko nazývané do roku 1459 Poběžovice a později Ronšperk. Rochcové v Ronšperce také zřejmě přebývali. V Otově samotném pravděpodobně nikdy žádná tvrz nestávala, jen panský dvůr. Ves Otov byl mezi vesnicemi patřícími k panství Ronšperk jmenován teprve v roce 1537. Vlastník Ronšperka (Poběžovic) byl tedy také vlastníkem Otova. V 16. století patřilo ronšperské panství Švamberkům, proto mají Poběžovice dodnes v městském znaku jejich labuť. Další písemně doložená zmínka o obci pochází až z roku 1654, tedy 6 let po skončení Třicetileté války, která přinesla úbytek obyvatel v celém Českém království. To už v té době patřilo do velké říše ovládané rodem Habsburků. V roce 1654 žilo tedy také v Otově samotném pouze 10 sedláků. V roce 1757 to už bylo sedláků 21. V té době zde vládla první císařovna Marie Terezie, která v roce 1774 zavedla povinnou školní docházku. Otovské děti docházely do školy v Meclově, kam byl po staletí Otov přifařen. V samotném Otově vznikla první škola až v roce 1871 a vyučovacím jazykem zde byla, stejně jako v ostatních okolních školách, němčina. Těsně před vypuknutím I. světové války, v roce 1913, měla škola tři třídy a navštěvovalo ji celkem 111 dětí. Ve vsi tehdy žilo 331 obyvatel v 51 domech. Stál zde také hospodářský dvůr patřící poběžovickému rodu – Coudenhove Kalergi. Ke vsi patřil i jeden mlýn, jehož existence je písemně doložena k roku 1657. Zbořen byl v 80. letech 20. století. V roce 1939, tedy před II. světovou válkou, žilo v Otově 339 obyvatel v 66 domech.

Zdroj: obecni-urad.net