Obec Metylovice byla dlouho malá, zapomenutá v údolí uprostřed kopců, stranou hlavních komunikačních spojů, zato houževnatá a starobylá.

Příroda k Metylovicím příliš štědrá nebyla. Obklopovaly a obklopují ji metylovické hůrky, kterými si vyryla hluboké údolí říčka Olešná se svými přítoky, z nichž nejdůležitějším z hlediska kolonizace byl metylovický potok - krátce Metylovka, pramenící pod tzv. Vrchovinu. Po jeho obou březích, ale spíše na západním břehu v jedlo-bukovém pralese si první kolonisté po roce 1267 s požehnáním olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku, začali dobývat své orné plužiny a budovat své selské usedlosti, z nichž mnohé v těch místech stojí dodnes. Začalo jich snad 20, nikdy jich však nebylo ve středověku více než 35 gruntů, nepočítaje v to pozdější parcelaci původních dílů. Půda byla a je zde dosti těžká, málo úrodná, více se hodící k pastvinářství, jak se o tom přesvědčili jak nejstarší osídlenci, tak pěstitelé v současné době. Jisté je, že roku 1299 (12. září) již obec existovala, jak o tom svědčí nejstarší písemný pramen z té doby, listina od Biskupa Dětřicha z Hradce, který se zachoval v archivu.

Ve 2. pol. 17. století nastává v obci změna. Podle písemných pramenů sem přichází první řemeslník - koželuh z rodu Bílků, kterým se změnil život obce na příští 3 století. Jirchářsko - koželužské a od 19.století i řemenářsko - bičařské řemeslo nejen soutěží s původním zemědělstvím, ale svým výnosem a proslulosti pozvedá ponenáhlu obec ze zaostalosti a bezvýznamnosti „dřevěné obce“ v modernější kamenno - cihlovou výstavbou, v tzv. „Koňské nebe“. S tím roste i kulturní a společenský život, vzdělanost a uvědomělost občanů Metylovic. Výrobky tohoto řemesla pronikají nejen na regionální, ale i celostátní a mezikontinentální trhy v době jeho konjunktury. Znají je v Evropě, Asii i v obou Amerikách. Současně umožňují i nákup, nejen tradičních, ale i do té doby neznámých exotických surovin na další kvalitnější výrobu. Postupně se touto výrobou zabývá více než 30 výrobců - podnikatelů v obci, členové jejich rodin a další námezní pracovníci.

Obec pamatuje od středověku i na své duchovní povznesení. Zpočátku je vybudován skromný, dřevěný kostel, jak se vypráví v ústní tradici. Tento kostelík měl být demontován a na jeho místě byl postaven r. 1577 nový kamenný kostel gotického stylu s pozdější barokní úpravou. Až r. 1653 jej vysvětil olomoucký Biskup Gobbár. Je zaznamenáno v listinách z věže kostela, že do dnešního dne se uskutečnily 4 zásadní opravy exteriéru i interiéru tohoto kostela, v letech 1745, 1781, 1869 a 1960. Na úpravách a umělecké výzdobě se podílela i řada místních dovedných řemeslníků a umělců. Od r. 1696 má věž kostela zvony (dnes již páté), k r. 1892 jsou doloženy již dříve existující věžní hodiny. R. 1786 získala obec faru s prvním trvalým duchovním správcem, kaplanem Antonínem Baltazarem Benatzkým, bývalým opatem zrušeného kláštera na Velehradě. S tím souvisí i pozvednutí obecné vzdělanosti, protože krátce poté vzniká naproti kostelu první obecná škola. Dnešní její budova let 1877 - 78 patřící k dominantám obce je již třetí ve dvojí přestavbě. Také mateřská škola se letos může pochlubit 60. výročím vzniku (9.12.1939) jako mladší sestra více než 210-leté historie obecné školy.

O osvětu a kulturu se zasloužily v novější době obecní spolky a organizace, které zde vznikly od roku 1886 do r. 1960. Nejstarším je sbor dobrovolných hasičů, se zbrojnicí z r. 1886, nejmladším Svaz zahrádkářů a ovocnářů. První knihovna vznikla v r. 1894, dnešní je třetí. Politické strany vznikaly původně v letech 1908 - 1925. Tělovýchovou se v 1. polovině našeho století zabývaly v obci 3 organizace, které vznikly v letech 1912 - 21. Dodnes se udržela jen Tělovýchovná jednota Sokol (r. 2002 oslaví 90. výročí vzniku), která dosáhla nejširšího pole působnosti a významu.

Od r. 1923 stojí další kulturní stánek a dominanta obce - sokolovna, která vznikla ze sbírek a dobrovolnou prací občanů - sokolů adaptací z bývalé kožedělné továrny. Dodnes slouží rozšířena svému účelu - sportům, kulturním akcím, poučení i pobavení. Nedaleko od ní je 3. zděná budova hasičské zbrojnice z r. 1953 s nepřehlédnutelnou 22,5 m vysokou věží. Dalšími dominantami společenského a kulturního života obce byly hostince se sály - jako Čihadlo, Obecník a Dvořáček. Hostince vznikly ve 2. polovině 19. století. Konaly se zde nejen zábavy, ale i schůze, tělovýchovná cvičení. V Obecníku byly první úřední místnosti obecní samosprávy. Vůbec nejstarší budovou dnes už neexistující, bylo fojtství na „Vrchovině“. Byl to komplex úředních a hospodářských budov s nejstarší hospodou. Na gotických základech konce 13. století byly r. 1739 provedeny barokní úpravy a v tomto stavu komplex stál do r. 1923, kdy byl prodán a rozparcelován. Naproti němu vznikl r. 1923 komplex ozdravovny. Nejdříve pro ozdravný prázdninový pobyt ostravských dětí, r. 1949 zde vznikla regionální dětská léčebna respiračních chorob spojená se základní školou. Nejstarší zaznamenaný fojt Metylovice byl jistý Velík neboli latinsky Veliko z r. 1439, který je listinou potvrzen jako fojt majitel hukvaldského panství, bývalým husitským hejtmanem, Janem Čapkem ze Sán. Posledním zaznamenaným fojtem - před zrušením poddanství byl Martin Kocián z r. 1830.

Poohlédneme-li se po okolní krajině, vidíme dvě dominanty shlížející na obec pod ní, držící ji jakoby v ochranných dlaních. Předně je to Metylovická hůrka, lidově zvaná Čupek, místo výletů, ale i památných slavností a shromáždění za pohnutých dnů 1. republiky. R. 1933 byla na vrcholu kopce zřízena malá výletní restaurace, která se postupně stala až do r. 1968 rekreačním střediskem. Druhou krajinnou dominantou je lesní masiv Ondřejníku, kudy prochází i výletní turistická cesta. Vede třemi valašskými loukami, které obhospodařovali i se svými stády ovcí v 18. století obyvatelé Metylovice (Kubala, Šmířák). Na východním úpatí masivu směrem k Frýdlantu n. O. vzniklo r. 1771 5 prvních pasekářských usedlostí. Na katastru obce je také několik chráněných staletých stromů a alej lip. U zastávky „u Cvičků“ se r. 1944 za 2. světové války zřítil do katastru obce americký bombardér. Jeho první pilot (por. Garland) navštívil r. 1994 po 50. letech Českou republiku a zavítal na místa, kde za pohnutých okolností se s posádkou zachraňoval z hořícího stroje.

Bylo již výše řečeno, že obec byla po dlouhou dobu po svém vzniku odlehlou zapomenutou obcí. S postupující prosperitou 19. století rychle doháněla i komunikační spojení. Od r. 1871 využívá blízké železniční tratě buď z Frýdlantu n. O. nebo z Pržna. Marně usilovali prozíravější občané Metylovic o přeložení tratě blíže k obci na levý břeh Ostravice. Zato se podařilo od 1.5.1927 navázat autobusové spojení s okresním městem.

Soukromý autobus zajížděl do Metylovic ke kostelu, vracel se do Palkovic a odtud pokračoval do Místku. Od r. 1895 má obec první poštu, od r. 1925 první telefonní centrálu. V tomtéž roce (2 roky po zahájení celostátního rozhlasového vysílání) instaluje zaměstnanec gřundělovy pily Ryška v sále Na Čihadle první krystalový radiopřijímač. Od r. 1928 se v sokolovně promítá němý film, od r. 1933 zvukový. Od r. 1948 mají Metylovice obecní rozhlas, od r. 1994 obecní televizní kanál. Od r. 1997 mají digitální telefonní ústřednu.

V této souvislosti je třeba říci, že ne vždy měla obec Metylovice takříkajíc „na růžích ustláno“. Už v nejranější historii byla načas opuštěna nebo vypálena za domácích válek Lucemburků v letech 1380 - 88, přesto byla brzy obnovena a pokračovala ve svém vývoji. Byla postižena vojenskými výpady, hladomorem za 30. leté války, bránila se vrchnostenskému útlaku hojnou účastí ve vzpourách poddaných od r. 1598 do r. 1775 6x. V novější historii řada čestných doplatila na stinné stránky obou světových válek a okupace z let 1939 - 45. Byly i nedomyšlené administrativní zásahy do rozkvětu obce. R. 1948 byla likvidována „páteř“ hospodářského rozkvětu obce - kožedělná výroba i do té doby prosperující zemědělství, jak to symbolizuje i první znak obce, stala se nakonec vesnice „průchozí ulicí“ cizích zájmů (r. 1972 byl likvidován náhražkový zemědělský podnik a r. 1975 i samospráva obce).

Závan „čerstvějšího větru“ z r. 1989 se projevil i v Metylovicích. R. 1990 si občané referendem vynutili obnovení samosprávy obce, řada zkušených hospodářů začala znovu hospodařit samostatně při náročné práci v podmínkách podhorské obce. Objevila se chuť mnoha občanů živnostensky podnikat v obci. Je třeba si přát, aby jich bylo více a pomohli obnovit prosperitu a dobré jméno Metylovic.