Archeologické nálezy v blízkém okolí svědčí o tom, že po pravěkých lovcích doby kamenné zalidnili kraj postupně lidé kultury únětické, kamenných mohyl a popelnicových polí. Slovanské osídlení, které po předchozích následovalo, znamenalo pak především nejen postupnou konsolidaci hospodářskou, která se projevila především ve vzniku Českého státu. Není pochyb o tom, že Boleslavsko bylo jednou z hlavních opor mladého přemyslovského státu, který v 10. až 12. století procházel stále ještě mnoha vnitřními rozbroji a usiloval o svébytnost i směrem navenek.

Nejstarší dějiny obce Žerčice jsou s obdobím upevňování Českého státu úzce spjaty. Přesné datum vzniku Žerčic není možno spolehlivě určit. První zpráva o jejich existenci pochází z roku 1070. Kronikář Kosmas v ní popisuje akt zasvěcení kostela ve vsi Žerčiněves pražským arcibiskupem Jaromírem. Ze správy dále vysvítá, že Žerčice se krátce před tím staly biskupským majetkem, na druhé straně pak je pravděpodobné, že dobu vzniku a založení žerčického dvora můžeme posunout ještě dále před rok 1070. V majetku pražských biskupů zůstalo žerčické zboží až do 15. století. K roku 1130 se datuje další, nikoliv bezvýznamná epizoda našich národních dějin, spjatá se jménem obce. Tehdy se údajně na svém dvoře v Žerčicích sešel pražský biskup Menhart společně s dalšími spiklenci, připravujícími zavraždění knížete Soběslava. Jejich plány však byly vyzrazeny a všichni viníci, s vyjímkou Menharta, který byl viny zproštěn, byli krutě potrestáni.

Biskupský statek v Žerčicích byl ve 12.-15. století jednou z největších držeb v kraji. Patřily mu rozsáhlé pozemky nejen v okolí Žerčic, ale i v Domousnicích, Pěčicích, v Dětenicích, Kobilnici, Čižovkách, Semčicích, Ctiměřicích i v mnoha dalších obcích včetně města Boleslavi, kde k žerčickému zboží patřilo 11 poddaných polí, mlýn a dvůr. na přelomu 13. a 14. století postavil zde arcibiskup Arnošt tvrz a v okolí pilně zřizoval rybníky. Od roku 1420 prakticky končí pro Žerčice první epocha v jejich dějinách: pražský arcibiskup Konrád zastavil tehdy zboží žerčické za 300 kop Jankovi z Ještěrb a jeho potomkům. Ve druhé polovině 15. století patřily pak Žerčice Václavu Hrzánovi z Harasova, který je v roce 1486 prodal Čeňkovi Kobíkovi z Poříčan.

a počátku 16. století byl majitelem Žerčic Hanuš Bryknář z Brukštejna, za jehož držení došlo k významnému aktu v dějinách obce. V roce 1511 král Vladislav povýšil Žerčice na městečko a obdařil je řadou privilegií. Originál tohoto vzácného pergamenu se do našich časů nezachoval a jeho text je znám toliko z opisů a z literatury. Význam tohoto právního aktu pro další rozvoj Žerčic byl nesporný. Projevil se pak především v hospodářském ohledu. Do Žerčic se na týdenní trhy sjížděli lidé ze širokého okolí, usazovali se zde řemeslníci, vzkvétal obchod a živnosti. Na začátku 16. století totiž mnoho míst s tak významnými právy v kraji nebylo, vždyť například nedaleká Dobrovice dosáhla povýšení na městečko až v roce 1558, Dolní Bousov 1666 atd. Správu městečka po vzoru jiných měst vykonávala městská rada v čele s primasem, jejímž sídlem byla radnice. Do dnešních časů se tato stavba nezachovala a soudě podle toho, že Žerčičtí ukládali po léta svá privilegia v Boleslavi, příliš bezpečí asi radnice neskýtala. Ze zachovaných písemných pramenů, především zhostních a zachovacích listů, vydaných v 16. a 17. století, vyplývá, že Žerčičtí konšelé přesně dodržovali zvyklosti jiných měst při sepisování všech úředních písemností včetně užívání pečeti. Z privilegia není pouze patrná ta skutečnost, zda měly Žerčice právo popravní, útrpné atd. Farní kronika obce totiž připomíná řadu místních názvů, které užívání těchto práv připomínají (na Drbalmandě, Stínadla, Katovka).

roce 1535 prodali Bryknářové Žerčice Václavu Haugvicovi z Biskupic, ale po jeho smrti, ještě téhož roku, je získal jeho zeť Jiřík Perknovský z Perknova. Drobná zemanská šlechta neměla zřejmě dostatek finančních prostředků, takže se slibný hospodářský rozvoj obce poněkud zastavil. V roce 1542 koupil Žerčice za 4000 kop grošů Bedřich z Donína, který svůj plán na rozšíření panství pojal skutečně velkoryse. Kromě svých rodových statků Vildštejna, Valečova a Kostomlat přikoupil postupně další statky na Nymbursku, získal hrad Dražice a Benátky, kde v roce 1526 vystavěl nový zámek. Jeho potomci si rozsáhlé panství po smrti otce rozdělili: Žerčice připadly v roce 1548 Janovi z Donína, který však v roce 1559 zboží žerčické prodal a usadil se na zámku Kucberk u Křince. Novým majitelem Žerčic se stal Jiřík Cetenský z Cetna. Drobná šlechta se pak střídala v držení Žerčic i nadále, ať už to byli Odkolkové z Oujezdce, Pešíkové z Komárova, Maternové z Květnice, Počepičtí z Počepic a další. Po bělohorské bitvě koupil Žerčice, včetně nově vystaveného dvora, Kobylnice a žerčický pivovar Adam z Valdštejna za částku 45 000 kop míš. V dějinách Žerčic tak nastává období, kdy se městečko stále více stává jednou z mnoha poddaných vsí dobrovických Valdštejnů. Před léty získaná privilegia sice ještě po nějaký čas, zhruba do 80. - 90. let 17. století, zůstávají v platnosti, avšak postupný tlak centrální vrchnostenské správy znamená stále zřetelnější ústup Žerčic z bývalé slávy. Městečko Žerčice, podobně jako jiná městečka na Boleslavsku (Sovinky, Strenice, Kněžmost), Ztrácí na svém významu střediska obchodu a živností širokého okolí a důsledky třicetileté války tento pokles ještě znásobují.

oku 1639, při vpádu Švédů do Čech, byly Žerčice zcela vypáleny. Obyvatelstvo se tehdy rozprchlo do okolních lesů a mnozí se ani nevrátili. Začátek 18. století již téměř úplně zacelil rány způsobené válkami. V roce 1713 bylo v Žerčicích obydleno celkem 35 stavení , dále fara, vrchnostenský dvůr a dva mlýny, z nichž jeden byl zřízen z bývalého pivovaru. V obci tehdy žilo celkem 230 obyvatel. V té době již byla v obci škola a v roce 1731 byl postaven na náklad Eleonory z Valdštejna kostel, když původní dřevěný a několikráte přestavovaný kostelík se připomíná již v 11. století. Po smrti Eleonory z Valdštejna ujali se dobrovického panství Fürstenberkové a konečně posléze Thurn-Taxisové. Žerčická rychta byla jedním ze čtyř správních celků rozsáhlého dobrovického panství (rychta vinařická, týnecká, žerčická a charvátecká). Patřily k ní obce Žerčice, Kobylnice, Semčice, Pěčice, Ledce, Ujkovice a Prodašice.

Počátek 19. století znamená pro celé Čechy změnu v dosavadním systému obdělávání půdy a pěstování plodin. Jedním z důsledků blokády Evropy za napoleonských válek, kdy k nám ustaly dodávky cukrové třtiny, byl počátek pěstování cukrové řepy. Jeden z nejstarších cukrovarů u nás byl v roce 1831 založen právě v Dobrovici a tzv. Česká obchodní dráha , spojující Dobrovici s Dětenicemi, procházející rovněž Zerčicemi, byla určena především k dopravě řepy do dobrovického cukrovaru, kam byla zřízena vlečka. V 80. létech vznikají v Žerčicích první vzdělávací a zájmové spolky, obec postupně vzkvétá a rozrůstá se. Zatím co v roce 1890 měly Žerčice 512 obyvatel, žijících v 54 domech, v roce 1890 zde žilo 604 lidí v 83 domech.

První světová válka zasáhla krutě i do osudů obce. Po jejím skončení se v několika žerčických rodinách vzpomínalo na ty, kdož se již nedočkali vytvoření svobodné Československé republiky.