Obec Sudice leží uprostřed třebomsko-sudického výběžku ve zvlněné zemědělské krajině Hlučínské pahorkatiny. Obec se svažuje až do údolí Oldřišovského potoka, 238 až 255 m n. m.

Nejstarším známým vlastníkem obce byl dominikánský klášter v Ratiboři, kterému Sudice prodal opavský kníže Mikuláš v r. 1327. V r. 1330 je však držel již Jindřich Svojše ze Sudic. Zřejmě ještě ve 14. st. zde byla vybudována tvrz, jejíž majitelé se velmi rychle střídali. Počátkem 15. st. už zde byl farní kostel. V 1. pol. 16. st. byly Sudice povýšeny na městečko a rozděleny na dvě části, které spojili v r. 1557 Oderští z Lidéřova.

Snad na místě původní tvrze dal Jan Benedikt Panský ze Šibic postavit ve 2. pol. 17. st. menší barokní zámek, který však byl za dalších majitelů Henneberků v r. 1786 zbořen. To již byl dříve samostatný statek Sudice od r. 1774 spojen s dolnobenešovským panstvím. Historickým přelomem v životě obce byly události pol. 18. st., kdy po prohrané válce v r. 1742 postoupila Marie Terezie část Slezska Prusku a život obce se stal v dalších letech součástí jeho vývoje. Původní dřevěný kostelík byl v polovině 19. st.  přebudován, jeho využívání bylo ukončeno požárem. Nový kostel byl dokončený v r. 1906. Postavený byl v novogotické stylu stavitelem J. Seyfriedem z Kravař a vysvěcen na farní kostel sv. Jana Křtitele. V interiéru je zachován soubor obrazů J. Bochenka a dřevěný krucifix od B. Kafky. V r. 1990 byl celý areál kostela (farní kostel, ohradní zeď s branou, hrobka a fara s hospodářskými budovami) prohlášen kulturní památkou. V roce 1911 byl na konci obce, u cesty směrem na Ratiboř vystavěn evangelický kostel, po roce 1945 je využíván i pravoslavnou církvi. Po připojení k ČSR v r. 1920 připadly Sudice do okresu Hlučín, od r. 1928 do okresu Opava. Po Mnichovu se Sudice staly s celým Hlučínskem součástí Německa. Sudice byly osvobozeny dne 28.3.1945. Válečné události zanechaly v obci ze 153 budov - 56 nepoškozených, 53 málo poškozených, 6 těžce poškozených a 38 budov bylo zcela zničeno. Po válce byly Sudice až do roku 1960 opět přechodně začleněny do hlučínského okresu. Obci se nevyhnul odsun občanů německé národnosti, bylo odsunuto 229 osob. Tento počet, vyšší než v jiných obcích na Hlučínsku byl dán převážně německy mluvícím obyvatelstem. Nastalo období dosídlení a obnovy válečných škod.

Než bylo možné nové poměry uspořádat, přišel další zásah v podobě kolektivizace a komunistického řízení života obce. V tomto období měnila obec svůj vzhled, byly vystavěny nové hospodářské objekty a rozpadaly se staré, na tento stav doplatily i další objekty ve správě státu či socialistických organizací a naproti tomu bylo postaveno několik nových obytných domů.

Pád komunistického režimu v roce 1989 dal obci možnost odstranit "zaostalost" v oblasti inženýrských sítí a tak jsou postupně doplňovány chybějící "stavební kameny" - voda, telefon, plyn a od roku 2001 probíhá výstavba kanalizace s čističkou. V r. 1993 byl v Sudicích otevřen hraniční přechod do Polska směrem na Ratiboř. Otevření přechodu, vyšší návštěvnost obce přiesly i rozvoj podnikatelských aktivit, které se rovněž podílejí na zlepšujícím se vzhledu obce.