Chýšť je jedniná obec tohoto jména. Někteří pamětníci vypráví, že název obce je odvozen od písečného navátého kopce Kačerova, na němž se nacházely vzrostlé uschlé stromy v minulých dobách nazývány CHÝJE. 

Obec Chýšť leží na svahu Kačerova kopce a při silnici okresní vedoucí z Chlumce n. Cidlinou do Pardubic. Od města Chlumce n.Cidl. na jihovýchod jest vzdálena 7km, od Pardubic na jihozápad 20km. Na jih od naší obce půl kilometru leží obec Malé Výkleky, na jihozápad 2,5km obec Klamoš, na severozápad 5km obec Nové Město, na sever 2,5km obec Stará Voda, na severovýchod 3km obec Chudeřice. Za vesnicí na půl kilometru k východu táhne se les, jehož část se jmenuje Ohrádka, na sever od vesnice les Vražednice, s blízkým rybníkem Chýšťským, pole nad rybníkem k severu a západu patřila i s uvedenými lesy panství Chlumeckému, hraběti Kinského. 

Za Kačerovým kopcem na východ od silnice k Chudeřicům jest panská hájenka velkostatku Chlumeckého. Podle paměti starších občanů, byla to dříve myslivna, v níž byl lesní mládenec a hajný. Po vystavění nové myslivny v lese u Obědovic, přestěhoval se lesní do nové myslivny a tady v hájence zůstali dva hajní. U křižovatky silnice k Volči a Chudeřicům jest obecní hřbitov. 

Katastr naší obce měří 2,793korců. Jednotlivé tratě polí jsou na kopci Kačerovém, na kopci Pánkovém, u cihelny, u kříže, u bahna, na bílých, u cekánu, u hřbitova, u lesa, na kamenci, u Volče, na dlouhých, na vrškách, v hroušové, kobylnice, kovářka, pod zahrady, na prostřední, za braňkou, u ohrady, na utikovkách, v pastvištích, na černých, u břízkých, , u Klamošské cesty, na kopci Vejřovém, na křivolaté, u staré silnice, nad Kalužinou, na široké, v trninách, u dubiny, u kozí hůry, na kopci panském, za hrází, u kuklička, za vražednicí, nad chejštským rybníkem, u mostků, na římolce, pod kovárnou, v drážkách, u obory, u vražednice, u lohovce, na ohradě, na stráni, u jochánku, pod hrází lohoveckou, u lohovce, čánka, u nuzovce, u lišníka, u dlouhé louky, na klínku, v ohrádkách, u šranků, pod vršemi, u kočuri, v nedabelicích, na loučkách, u soudného, v nazaretě. 

Při silnici s Malým Výklekám po pravé straně je školní budova jednotřídní obecné školy, o něco dále na levé straně je obecní domek a v něm dvě místnosti upraveny pro spořitelní a záložní spolek pro Chýště a okolí. 

Dřevěná stavení krytá došky mají, Marie Maliková č.5, Josef Kačer č.6, Frant. Hanuš č.9, Bohumil Kukla č.18, Kateřina Hanušová č. 16, František Pavelka, Josef Kolman, Josef Šlechta, Josef Hanuš č.26, Alois Jiran, Josef Černohlávek č .29, Čeněk Pánek , Kukla Čeněk č.22, Černohlávek Josef č.32, Černohlávek František č.29, Vejr Václav č.21, Roubené stodoly kryté došky mají, Vlk Josef, Baštýř Václav, Hanuš Václav č.9, Černohlávek Josef č.11, Prášil František, Kukla Václav č.2, Pánek Čeněk, Malík Josef. Dřevěné sýpky kryté došky mají, Černohlávek Josef č.29, Hanuš Josef č.26, Marie Malíková č.5, Josef Kačer č.6. 

Příslušnost obce k jiným úřadům.
Okresní správa politická, berní úřad, okresní školní rada Nový Bydžov, okresní soud, okresní výbor, berní úřad, okresní osvětová komise v Jičíně, župa Králove Hradecká, poštovní úřad Chlumec n. Cidl., farní úřad Vápno, hřbitov v Chýšti. 

SPOLKY v obci založené jsou : Hospodářsko čtenářská beseda, sbor dobrovolných hasičů, kroužek divadelních ochotníků ,,Jirásek“ , vodní družstvo Stará Voda – Chýšť. 

Dle náboženského vyznání jest asi 294 katolíků, 21 čechoslováků, bez vyznání. Katolíci patří pod kolaturu Vápno, biskupství Králové Hradec, čechoslováci mají farní úřad v Chlumci n.C. Z toho 5 analfabetů. Čísti a psáti umí 289 osob. Politické rozvrstvení a organizace: Strana republikánská z Domovimou a sdružení republikánského dorostu, socialisté národní, sociální demokraté, bez organizace. Padlí ve světové válce: Václav Petrovický ve stáří 23let, Kozák Čeněk 21let, Pražák Josef 25let, Vejr Čeněk 19let, Špás Václav 31let, Malík Václav 19let. 

Občané živí se vesměs zemědělstvím, mimo to jsou zde dva hostince čp.3 a čp.10, kovář čp.43, kolář čp.38, řezník čp10, smíšený obchod čp.58. Při založení této knihy celý katastr měřil 80 997a . Z toho louky 2 387a. Zahrad ovocných, ozdobných a jiných 807a , pastviny 929a , orná půda 36 919a. Obyvatel 318 a to 141 mužů, 177 žen, z těchto 60 ženatých, 61 vdaných, 8 vdovců, 14 vdov, 1 soudně rozvedený, 78 mužského pohlaví svobodných, 96 ženského pohlaví svobodných. Obvod katastru naší obce měří 18 km 875 m, rozloha katastru činí 165 % celého politického okresu novobydžovského. 

Život zdejších občanů býval klidnější, nebyl tak rychlého tempa a shonu, jakého jsme svědky dnešní doby. Naši rodiče neb dědečkové a babičky pracovali docela za jiných poměrů než my, neb nebylo strojů, půda za modra byla sbahněna, nedala se obdělávat, sklidilo se málo, takže jim to nestačilo na chléb, míchali do žitné ječnou mouku. Mnoho půdy se neoralo, leželo úhorem na čemž se pásl dobytek, ovce a prasata. Dobytka bylo málo v důsledku malých a špatných sklizní obilí a píce. Mlátilo se cepy od skončení polních prací na podzim až do jara. Dobytku se neřezalo, neb nemylo řezacích strojů, řezací stroje nahrazovala ostrá kosa připevněná k dřevěnému podélnému truhlíku zvaná kačena. Selo se hojnost lemu a konopí které se zpracovalo po domácku, neb v každém stavení s kužele se na kolovratu spřádala příze, která se potom navinovala na dřevěný moták. Z příze domácí tkalci dělali plátno, které se bílilo venku a z něho pak šili prádlo, cíchy a prostěradla, sukně zvané kanafasky. Za dlouhých zimních večerů spřádali se přástky a dračky při čemž se vypravovali různé příběhy, neb se někdy předčítalo z kalendářů, neb jiných knih, kterých bylo málo, neb se zpívali některé pobožné, více však národní lidové písně. Na polích se selo rukama z rozsívky, sekalo se výhradně kosami, vozilo se na vozích s dřevěnými nápravami na jednom voze který se předělával podle potřeby z vozu na vození nákladu, s košatinou na křtiny a svatby. Nářadí polního bylo málo, skládalo se z ruchadla s dřevěnou hřídelí, klečemi a plazem. Dřevěné brány s kovovými hřebíky, pospěch s dřevěným rámem, držadly a kovovými radličkami, též dřevěné plečky na brambory. Do mlýna se vozilo obilí ku zásypu na mletí, které se mlelo každému majiteli zvláště, takže pokud neměl semleto, ze mlýna se nevrátil. Z naší vesnice se hojně jezdilo do mlýna Kydlinova u Hradce Králové. O dříví nebyla žádná nouze, neb bylo možno zajeti si do lesa a podle potřeby nakáceti. 

Životní úroveň byla velice skrovná, jak na jídle, bydlení i šacení. Jedlo se co dům a hospodářství poskytlo, selo se hojnost čočky, hrachu, prosa, které se doma zpracovalo na jáhly, ze kterých se vařila jídla. Polévka k snídani a večeři, káva o pouti a posvícení, svatbě a křtinách. Pečivo z bílé mouky bylo jen o svátcích, pouti a posvícení, jinak se vše připravovalo ze žitného a ječného výražku a podplamenice při pečení chleba, které se dělali z těsta na chléb. Byla hojnost různého nasušeného ovoce, které se přidávalo do různých jídel domácích, která velice chutnala. 

Od obce k obci honili honáci bagouny, které si lidé z vesnice kupovali na jaře a platili na podzim. Cena bagounů se pohybovala od 4 do 16 zlatých. Ve větších hospodářstvích se kupovalo více bagounů. Když byli bagouni vykrmeni, nastali v zimní době masopusty. Byla to pro rodinu téměř slavnost. Pozvali se přátelé, kmotrové a kmotry. Po zabití krmníka, nejdříve se předkládala kotlová polévka, ovar, pak byly z ovaru jaternice, kroupová jelítka, též se poslalo pro pivo, hodovalo se a bylo veselo. Též se posílala do domácností pozvaných hostů výslužka i jiným sousedům. Na konci masopustu bývalo vždy veselo, několik lidí se ustrojilo a to, někdo za medvěda, jiný za medvědáře, za kominíka, šaška a podobné, s nimi chodili hudebníci po vesnici od stavení ke stavení, kde dostávali peníze, smažky, maso uzené a jiné věci. Večer v hostinci se upravili sebrané věci k jídlu, sešlo se mimo to mnoho jiných mladých i starších a tančilo se, zpívalo a bylo velice veselo. 

V tu neděli po sv. Jiří byla ve zdejší obci pouť, byla to pouť všech obcí farnosti Vápenské. V sobotu se naklidilo, napeklo se koláčů, které se posílali také přátelům do blízkých obcí, kde pouť nebyla. Na pouť se sjelo vždy hojně příbuzných. Hoši a děvčata měli nové šaty, i někteří starší lidé, ve kterých šli do Vápna, nejprve do kostela, po mši svaté šli se projít po návsi, kde bylo několik krámů s obrázky, hračkami, cukrovím, děti se svezli na kolotoči a šli domů. Hoši a dívky šli do hostince k zábavě, odkud se až navečír vraceli. Staří zatím doma chystali jídlo, obsluhovali hosty, rozmlouvali spolu o posledních událostech v obcích, úřadě a hospodářství. Když mladí přišli domů z Vápna, též se najedli a pohovořili o pouti. Jídel bylo hojnost, jak masitých tak i pečiva, též hojnost pití, ani veselosti doma při hostině nechybělo. Mladší a i někteří ze starších šli večer k zábavě v místním hostinci. Přátelům, když odjížděli domů dávala se výslužka. 

Zbožnost tehdejších lidí prozrazuje to, že v měsíci máji se konaly májové pobožnosti u kříže uprostřed vsi, kterých se účastnilo mnoho mladších i starších, na kterých vždy některý starší předříkával motlitby a ostatní říkali za ním. Také se zpívaly pobožné písně. Radostí pro mladé byla slavnost věnců, při které se dávaly věnce na boží muka, na kříž za vsí v poli k Malým Výklekám a u vchodu do hostince. Na každém místě mládenec a družička, za účasti velké většiny obyvatel, odříkávali různá přání, kterým se tehdy říkalo vinše,slavnost byla zakončena veselím a tancem v hostinci. 

Na sklonku léta bylo posvícení, pekly se také koláče, které se posílaly přátelům. V neděli sjelo se zase mnoho pozvaných hostů, kteří zůstaly u hostitelů také ještě v pondělí, kdy se šlo do kostela na slavné regviem. Po oba dny se hodovalo, pilo, vyprávělo a v neděli večer a v pondělí odpoledne tančilo. V pondělí o zlaté hodince zúčastnili se zábavy téměř všichni sousedé s příbuznými, tančilo se také dlouho do noci. Přátelům, když odjížděli z posvícení se dávala výslužka. 

Po ukončení podzimních polních prací do svátku svaté Kateřiny konala se zábava zvaná kateřinská, která trvala dva i více dnů. V neděli byla zábava pro mladší. V pondělí pro starší sousedy a sousedky. V některém stavení se sešli, kde byly připraveny koláče, různým způsobem připravené maso, půl hektolitru piva neb i více. Přišli hudebníci, pohostili je a potom šli s hudbou do hostince, kde se tančilo. 

Následkem odvodnění pozemků a používání umělých hnojiv a nahražování ruční práce v hospodářství stroji zlepšovala se ponenáhlu ale stále výnosnost z hospodářství menších i větších. Počalo se čísti více časopisů i knih, hrály se divadelní hry, děje ze života i hry předvádějící některé význačné osoby z dějin. Tím se občané zdejší obce zdokonalovali. 

Klidný rozvoj hospodářský a kulturní zdejší obce byl přerušen dne 26. července 1914, vyhlášením částečné mobilizace vlády rakousko-uherské, dle které všichni vojíni do 36 let ihned museli nastoupit vojenskou službu. Nastalo smutné loučení v rodinách, ze kterých otcové neb synové odcházeli do války. Ze zdejší obce odcházejí jako první vojíni Josef Černohlávek č.11, František Černý, Hanuš František č.34, Hanuš Jan č.9, Hubáček Václav, Kukla Josef, Kryštůfek Jan, Kycelt Václav, Kačer Josef, Pavelka František, Pražák Josef, Semelka František, Svoboda Václav, Smetana František, Šlechta František a Vaňura František.