Obec Ořechov se nachází na jihozápadním okraji Zlínského kraje, v jihovýchodním podhůří Chřibů asi 18 km od Uherského Hradiště. Na rozloze 600 ha žije dnes v obci 710 obyvatel.

Obec samotná je situována v údolí ořechovského potoka. Kvalitní zemědělská půda na katastru Ořechova odedávna předurčovala zemědělský charakter obce s nezanedbatelným podílem vinohradnictví, který se dochoval dosud a je dokumentován stávajícími rozsáhlými plochami vinic, nacházejícími se na jihovýchodních svazích obce.

První písemná zmínka o obci se datuje rokem 1141. Dominantou obce je zámek z konce 16. století, postavený na místě dřívější tvrze a později renesačně přestavěný. Jedno z křídel zámku je stavebně odděleno a přestavěno v římskokatolickou kapli. V parku před zámkem se nachází památkově chráněná kaple sv. Václava se zvonicí, v jejímž prostoru je mj. umístěna restaurovaná plastika sv. Jana Nepomuckého z r. 1747.

Kromě základní občanské vybavenosti jako je obecní vodovod, kanalizace a rozvod plynu je v obci obchod, pohostinství a kulturní dům, v jehož budově je kromě obecního úřadu sál, v němž se odehrávají kulturní a společenské akce, plesy, zábavy apod. V Ořechově je i 1. stupeň základní školy a mateřská školka.

Ořechov byl tradičně zemědělskou obcí. V současné době však občané za prací dojíždí do okolí. Přetrvávající vztah obyvatel k půdě dosvědčuje jejich aktivní zapojení do činnosti zahrádkářského spolku, který mimo jiné provozuje i vyhlášenou pálenici. V obci je také aktivní fotbalový oddíl místní TJ Sokol, Sbor dobrovolných hasičů, Myslivecké sdružení LESANA a občanské sdružení Žebrák, motorkáři z Ořechova.

Příslušnost obce ke Slovácku je dokumentována každoročním konáním krojovaných Slováckých hodů s právem o svátku sv. Václava s velkou účastí krojované mládeže a dětí a netradičně 26. prosince pořádaným koštem vín pro vinaře z širokého okolí s příznačným názvem „Sousede, ulej mně“.

Poloha obce vůči vyšší dopravní infrastruktuře a skutečnost absence průmyslové výroby nabízí obyvatelům místo klidného bydlení ve zdravém životním stylu. Obcí prochází také turistická cyklotrasa a Moravská vinařská cyklostezka.

Název obce je pravděpodobně odvozen od lískového keře a podle starých záznamů zněl původně „Ořechové“. Slovanské obyvatelstvo se zde usadilo mezi 5. až 8. stol., ale poprvé byl Ořechov v doložených dokumentech zmíněn v roce 1131 v listině biskupa olomouckého Jindřicha Zdíka. Podle této listiny náležely 2 lány v Ořechově proboštství spytihněvskému.

Prvním historicky doloženým majitelem Ořechova byl břeclavský sudí Velislav z Ořechového, který se o obci zmiňuje v roce 1300. Poté se zde vystřídalo několik majitelů, až se v 15. století majetek v Ořechově soustřeďuje do rukou 2 rodů: Zástřizlů a Ořechovských z Ořechového. V r. 1531 se dostává do rukou jediného držitele – Kateřiny z Doloplaz (vdovy po Václavu Ořechovském).V té době byla obec malou vesnicí s 25 – 40 domy, soustředěnými v dnešní části obce zvané Dědina, postavenými kolem močálu (či rybníka) na soutoku 2 potoků. Vévodila jí tvrz, která se poprvé připomíná r. 1527 (jistě existovala již dříve) a která stála pravděpodobně na místě dnešního zámku.

Ořechov patří odedávna k polešovické farnosti. Z vrchnostenských budov se uvádí kromě tvrze také dvůr, kde se chovaly např. ovce, právovárečná krčma (založená r. 1398), z níž později vznikl pivovar, a mlýn. Obec obklopovalo několik lesů.

Během 16. a 17. stol. Ořechov opět několikrát změnil majitele. Před třicetiletou válkou žilo v Ořechově přibližně 200 osob s převážně s nekatolickým vyznáním (obec byla až do Bílé hory v rukou nekatolických vrchností, a proto se zde nekatolíci udrželi až do poč. 18. stol.). Pravděpodobně v letech 1629 – 1638 byl Janem Arnoštem Plateis z Plattensteina na místě tvrze postaven zámek, který byl dalšími majiteli postupně upravován. Roku 1638 se Ořechov stal majetkem velehrad. kláštera, který ho posléze prodal plukovníkovi chorvatského pluku Marku Lubedičovi z Kapellotu. Ten nechal ve vsi zřídit dvůr, osvobodil ho od robot a přepustil jej svému strýci Janu Lubedičovi. Útrapy třicetileté války se nevyhnuly ani Ořechovu. V září r. 1663 zpustošily turecké hordy Vážany, Ořechov i další obce.

Koncem 17. stol. zde žilo asi 430 obyvatel. Roku 1706 obec vypálili Rákocziovci, o 2 roky později Ořechov opět úplně vyhořel, Zničen byl patrně i zámek. Také mor tudy přešel v několika vlnách. Roku 1682 se Ořechov na více než 130 let dostává do rukou rodu hrabat z Magni. Z roku 1746 pochází první dochovaná pečeť s uvedeným názvem obce Malé Ořechové. Manželka Rudolfa z Magni Alžběta dala k zámku přistavět barokní kapli, která byla používána do roku 1783 a po obnově po r. 1941 je používána dodnes.

V 1. pol. 18. stol. se Ořechov dostává opět do rukou velehradského kláštěra. Zámek byl nově zařízen a sloužil jako místo pro odpočinek a léčení velehradských mnichů. Ti užívali i zahradu nad zámkem, založenou pravděpodobně za Magnisů. Tento parčík byl v 2. pol. 19. stol. přeměněn na pole a jeho zeď s ozdobnou bránou byla zbourána. Po zrušení velehrad. kláštera připadl Ořechov Náboženskému fondu a později opět vystřídal několik majitelů.

V 19. stol. umíralo mnoho lidí při epidemiích cholery. K odvrácení cholery byla r. 1849 přestavěna kaple před zámkem. V roce 1866 při vpádu na Moravu vtrhli Prusové i do Ořechova, obyvatelé se však stihli schovat za obcí v místě zvaném Stará Turá. V červnu téhož roku napadl sníh a namrzlo obilí. V tu dobu zde řádil dobytčí mor a cholera, na jejichž následky zemřelo v celé farnosti na 300 obyvatel. V dalším roce obec opět částečně vyhořela.

R. 1873 byl zrušen kamenný kříž za obcí u cesty do Syrovína a na jeho místě byla postavena kaplička Andělů strážných na památku návratu ořech. vojáků z války. Později sem byla připsána jména ořech. obyvatel, padlých za 1. a 2. svět. války.

V roce 1885 se začalo se stavbou budovy nové školy, kterou prosadil nový řídící učitel (pozdější okresní školní inspektor) František Vala. Do té doby se vyučovalo ve staré budově bývalé bednárny č. 90 na témže místě. Za působení F. Valy stoupla prestiž Ořechova v celém kraji.

1. svět. válka postihla obec citelně. Narukovalo celkem 190 mužů, z nichž někteří padli na frontě a někteří zemřeli na následky váleč. zranění. Několik mužů sloužilo v ruských a italských legiích. Také drahota se dotkla všech obyvatel, po válce byla i velká nezaměstnanost. Někteří lidé odešli za živobytím do zámoří. V r. 1930 žilo v Ořechově 959 obyvatel, v r. 1945 1004 obyvatel.

2. světová válka skončila v Ořechově 28. dubna 1945, kdy byla obec osvobozena rumunským vojskem.

Největší poválečný rozvoj zaznamenala obec v 70. a 80. letech 20. století, kdy byla vybudována nová mateřská škola (1976) a nové pohostinství (1983), novou podobu dostala také náves. Po 10 letech fungování střediskového národního výboru v Polešovicích, působí v Ořechově opět od roku 1990 místní obecní úřad.