Historie dnešního Horního Slavkova je spjata s hornictvím. První písemná zmínka o osadě Slavkov pochází z roku 1357, kdy byl do svého úřadu uveden místní farář.

Historie dnešního Horního Slavkova je spjata s hornictvím. Poměrně bohatá ložiska nerostných surovin byla dobývána již v době bronzové a později keltské. V desátém století byla oblast Horního Slavkova významným střediskem vývozu cínu a stříbra. Avšak první zmínka o existenci sídliště se objevuje až na počátku 12. století, kdy byl na kopci postaven kostelík a osada se rozkládala pod ním. V této době bylo území dnešního Horního Slavkova součástí bečovského panství, jehož majiteli byli Riesenburkové. Osada pod kostelíkem proto získala jméno po jednom z představitelů tohoto rodu – po Slávkovi z Riesenburku. První písemná zmínka o osadě Slavkov pochází z roku 1357, kdy byl do svého úřadu uveden místní farář. Nedostatek dochovaných písemných zpráv je velmi zvláštní, protože podle některých úvah byl Slavkov městečkem již v roce 1335 a z roku 1351 je dochována první pečeť. Bečovské panství se v polovině 15. století stalo majetkem pánů z Plavna. Za jejich vlády došlo k úpadku města. V roce 1494 však došlo k další změně ve vlastnictví bečovského panství. Novými majiteli se stali Pluhové z Rabštejna. Za jejich vlády pak došlo k největšímu rozvoji města. V tomto období žilo ve městě čtyři tisíce měšťanů a tisíce horníků.

V roce 1539 Kašpar Pluh udělil městu právo na hory (doly). To znamená, že od tohoto okamžiku mělo město právo na podíl na těžbě i na zisku. Město bohatlo a skupovalo statky v okolních osadách – na Nové Vsi, ale i ve vzdálenějších Pramenech. Město se snažilo koupit i celé bečovské panství, protože Pluhové v upadli v nemilost a majetek jim byl zkonfiskován. Bečovské panství se nakonec podařilo koupit za 22 000 kop tolarů. V majetku města však nevydrželo dlouho. Důvodem ztráty panství byla odlišná víra. Horní Slavkov bylo protestantské město, přičemž po bitvě na Bílé hoře byla příslušnost k jiné víře trestná. Městu tak bylo bečovské panství a další majetek zkonfiskován. I když město vzkvétalo, nevyhnula se mu vlna morových ran. Celkem byly tři a po té nejkrutější klesl počet obyvatel města na pouhou polovinu. Tyto morové rány dodnes připomíná Morový sloup nejsvětější trojice z roku 1685.

Pokles počtu obyvatelstva však neměl dlouhého trvání. Vzhledem k pokračující těžbě nerostných surovin přišli do města další horníci. Nepřišli pouze poctivci, takže bylo plně využito staré městské právo na soudnictví. Se soudní pravomocí souvisela i existence popraviště. První popraviště bylo umístěno na vrchu Galgenberg. Na počátku 16. století byla přemístěno na vrch u cesty vedoucí k Bošířanům. Kat dojížděl z Jáchymova. V roce 1750 byla městu soudní pravomoc odebrána a přemístěna do Chebu. Poslední poprava na místním popravišti proběhla v září roku 1751. Tenkrát byla popravena Marie Alžběta Früchtlová, která zavraždila svého muže a služebnou.

Na konci sedmnáctého století začalo město upadat a zažívat téměř pogromy. Horníci vytěžili hlavní ložisko a zajišťování další těžby bylo velmi nákladné, takže se od další těžby postupně upouštělo. V roce 1713 bylo město zčásti zničeno požárem, který byl způsoben bleskem. Ve čtyřicátých letech osmnáctého století, v době války o rakouské dědictví, bylo město obsazeno francouzskými vojáky, kteří žádali výpalné. V letech 1743-1744 měla na Ležnici svůj hlavní stan vojska císařská, což pro město znamenalo také velkou finanční zátěž. V pozdějších dobách bylo město nuceno rozprodávat i svůj majetek. V roce 1872 byl například prodán revír Krudum městu Loket. Úpadek hornictví s sebou přinesl rozvoj jiných řemesel. Nejvýznamnějším řemesle se stala výroba porcelánu.

V roce 1792 otevřel Jan Jiří Paulus v Horním Slavkově první porcelánku v Čechách. Tato porcelánka získala v roce 1812 privilegium na výrobu porcelánu a v roce 1900 zlatou medaili na světové výstavě v Paříži. Další důležitou etapou ve vývoji města byla doba před vypuknutím druhé světové války. Horní Slavkov leží v oblasti Sudet, a tedy po podepsání Mnichovské dohody v září 1938 bylo město připojeno k třetí říši.

V roce 1940 byl ve městě proveden nový geologický průzkum, při kterém byl objeven wolfram. Wolfram a cín se začaly těžit pro válečné účely. Po válce byla odsunuta většina německého obyvatelstva, které tvořilo významnou část obyvatel města. Avšak po dalších prospektorských pracích, které proběhly v roce 1946, se život ve městě opět změnil. Byla objevena uranová ruda a bylo započato s její těžbou. Do města začali opět přicházet lidé, kteří hledali uplatnění jako horníci. Počet obyvatelstva začal růst až na jedenáct tisíc na konci padesátých let. V důsledku toho bylo vybudováno nové město ve stylu socialistického realismu. Padesátá léta se nesla v duchu politických monstprocesů. Političtí vězni byli obvykle umísťováni do lágrů v blízkosti uranových dolů. Jeden z těchto lágrů se nacházel také v Horním Slavkově. Po skončení těžby uranu na počátku šedesátých let se město začalo rozvíjet i jiným směrem. Vznikly nové průmyslové podniky, ve kterých lidé našli uplatnění. Některé z těchto podniků fungují dodnes.